225 C 131/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 11 660 Kč z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 8 800 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně poplatku ve výši 2 860 Kč. Pro případ prodlení si strany sjednaly povinnost k náhradě účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Žalovaný na svůj dluh uhradil 4 223 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhá jistiny a poplatku ve výši 11 660 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 11 660 Kč od 14. 2. 2021 do zaplacení. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové služby, kde si žalovaný přečetl podmínky smlouvy a vyplnil formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky včetně zadání osobních údajů, přičemž následně zadal PIN kód, který mu byl zaslán na telefon. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. 4. Žalobkyně dne 15. 12. 2020 převedla na účet ve vlastnictví žalovaného částku ve výši 8 800 Kč (důkaz: výpis z účtu, přípis [právnická osoba]). Dne 3. 6. 2022 zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve lhůtě tří dnů (důkaz: podací lístek, předžalobní výzva). Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli distančním způsobem smlouvu o zápůjčce dne 15. 12. 2020, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako„ Tato smlouva o zápůjčce“, ani z jiných listinných důkazů (důkaz: všeobecné obchodní podmínky, listina označená„ Tato smlouva o zápůjčce“, listina označená jako„ Dodatek ke smlouvě o úvěru [číslo]“ a upomínky) neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle. Žalovaný netvrdil, a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na svůj dluh zaplatil více, než tvrdila žalobkyně (4 223 Kč), ani že by jeho závazek zanikl z jiného důvodu, soud proto vycházel z toho, že na dluh byla hrazena částka tvrzená žalobkyní. 5. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména o uzavření dohody určitého obsahu právě s žalovaným. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 6. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) ve znění účinném v době tvrzeného právního jednání. 7. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi žalobkyní a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Nadto nebylo v řízení prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv.„ prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše). 10. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně odeslala žalovanému na účet v jeho vlastnictví celkem částku 8 800 Kč, žalovaný zaplatil 4 223 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, má žalobkyně podle § 2991 o. z. právo na vrácení částky 4 577 Kč. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 577 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. 11. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně odeslala dne 3. 6. 2022 (doručení viz § 573 o. z.) s určením data splatnosti do 3 dnů. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 12. 6. 2022. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu v příslušenství zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s odůvodněním, že převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.