225 C 8/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ [jméno]“) dne 1. 8. 2019 s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se jej zavázala splatit v měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 20,20 % ročně z jistiny a poplatky podle smlouvy a produktových podmínek. [příjmení] [jméno] žalované poskytla úvěr převodem na účet, avšak žalovaná své povinnosti nesplnila a nesplácela řádně a včas. Proto úvěr ke dni 15. 1. 2020 prohlásila za okamžitě splatný v celé výši. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 byla pohledávka [právnická osoba] za žalovanou postoupena na žalobkyni. Ta žádá zaplacení jistiny ve výši 35 000 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 3 220,78 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 801,61 Kč, smluvního úroku ve výši 20,20 % ročně z částky 35 000 Kč od 16. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 36 500 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení. Po zaslání rozsudku o omezení svéprávnosti žalované, ke kterému došlo pro duševní poruchu žalované, kterou trpí již od narození, a v důsledku níž není schopna chápat, co je úvěr, žalobkyně setrvala na žalobě. Uvedla, že je ochotna přistoupit na plnění žalovaného dluhu ve splátkách, a to i v případě, že soud právně posoudí žalovaný nárok jako z titulu bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaná uvedla, že bude úvěr raději splácet, doufá, že její maminka nebude mít problémy. Poté, co odešla z dětského domova, kde jí bylo doporučeno, aby si raději vzala půjčku, než aby kradla, tak si půjčila nějaké peníze, které používala na jídlo a i na zaplacení ubytovny. Její maminka v té době odjela pryč a nestarala se o ni. Až později se dostala do kontaktu se svojí sestřenicí (nyní opatrovnicí), která ji ze všeho vytáhla, ubytovala ji u sebe a řeší její současné dluhy. Myslela si, že to je sranda, půjčit si peníze, ale není to tak. 3. Opatrovnice žalované uvedla, že žalovaná má více dluhů, 15 000 Kč platí nájem a ještě k tomu poplatky za elektřinu, které neví, jak vysoké budou. Hodně šetří na energiích a neví, jak veškeré dluhy žalované budou splácet. Podala za žalovanou insolvenční návrh a insolvence by měla být v tuto chvíli v řešení. V době, kdy si žalovaná brala různé půjčky, tak u ní nebydlela, a bydlela v ústavu. Ona o té době nic neví. Přistoupila by na plnění ve splátkách, ale neví, jaký vztah k nim bude mít případné insolvenční řízení. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti. 5. Dne 1. 8. 2019 podepsala žalovaná a [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru. [příjmení] [jméno] se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala je vrátit v 50 měsíčních splátkách po 1 040,97 Kč. Roční úroková sazba činila 20,20 % z poskytnutých prostředků. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že její měsíční příjem činí částka 11 234 Kč, což doložila potvrzením od [obec] správy sociálního zabezpečení o výši přiznaného důchodu. 6. Upomínkou ze dne 17. 1. 2020 [právnická osoba] prohlásila celou pohledávku žalované za splatnou a vyzvala žalovanou k jejímu zaplacení do 31. 1. 2020. Z platební historie a výpisu z úvěrového účtu plyne, že žalovaná neuhradila [právnická osoba] ničeho. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 [právnická osoba] postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou. Oznámením ze dne 30. 11. 2020, odeslaným žalované dne 14. 12. 2020 (viz podací lístek), [právnická osoba] oznámila žalované postoupení této pohledávky na žalobkyni. 8. Výzvou k úhradě ze dne 10. 2. 2021, odeslanou žalované téhož dne (viz podací lístek), žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru ve výši 51 052,23 Kč ve lhůtě do 25. 2. 2021. 9. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 18. 1. 2021, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 11. 3. 2021, byla žalovaná omezena ve svéprávnosti mj. tak, že není schopna nakládat s žádnými finančními prostředky, spravovat svůj veškerý majetek a uzavírat veškeré smlouvy (vyjma některých darovacích). Opatrovnicí žalované byla jmenována [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození]. Podle odůvodnění žalovaná již od narození trpí trvalou duševní poruchou (středně těžkou mentální retardací), která ovlivňuje její rozpoznávací a ovládací schopnosti tak, že není schopna právně jednat, samostatně nakládat s finančními prostředky a porozumět důsledkům uzavření smlouvy, včetně toho, že není schopna porozumět tomu, co je úvěr, smyslu peněz a důsledkům vyplývajícím z úvěrové smlouvy. 10. Soud další důkazy neprovedl, neboť vzhledem k dosavadním skutkovým zjištěním by z nich nemohl učinit žádná další pro řízení relevantní zjištění. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 581 občanského zákoníku není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. 13. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalovaná sice byla rozsudkem zdejšího soudu omezena ve svéprávnosti teprve od 11. 3. 2021, nicméně z odůvodnění plyne, že duševní poruchou, pro kterou není schopna právně jednat, trpěla již od narození. Žalovaná v jejím důsledku zejména nebyla (a není) schopna porozumět tomu, co je úvěr a důsledkům uzavření úvěrové smlouvy. Tato duševní porucha má přitom trvalý charakter, a proto u žalované byla i v době, kdy se [právnická osoba] podepsala smlouvu o úvěru (která je smlouvou o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku), tj. kdy žalovaná právně jednala. Jelikož tedy žalovaná jednala v duševní poruše, která ji činila neschopnou právně jednat, je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním podle § 581 věty druhé občanského zákoníku. Jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud musí přihlédnout i bez námitky (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 3040/16, bod 29). 14. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 občanského zákoníku). 15. Jak ovšem správně poukázala žalobkyně, žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Stalo se tak na základě neplatné úvěrové smlouvy, tedy bez právního důvodu. Tato částka proto představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované ve smyslu § 2991 občanského zákoníku a žalovaná je podle § 2993 občanského zákoníku povinna ji žalobkyni vrátit. Lze dodat, že vzniku závazku z bezdůvodného obohacení nijak nebrání skutečnost, že žalovaná trpěla duševní poruchou (viz analogicky žalobkyní odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 527/2020). 16. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení řídí doručením výzvy k jeho vydání, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Předžalobní upomínkou ze dne 10. 2. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení pohledávky 51 052,23 Kč ve lhůtě do 25. 2. 2021. K tomuto dni tedy byla pohledávka žalobkyně splatná. Počínaje následujícím dnem je žalovaná v prodlení a žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Prvním výrokem tak soud uložil žalované zaplatit 35 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 26. 2. 2021 do zaplacení. 17. Co do zbývající části jistiny a příslušenství nezbylo soudu s ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost smlouvy než žalobu zamítnout (výrok II). 18. Soud vyhověl žádosti žalované se souhlasem žalobkyně a podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), rozložil plnění do měsíčních splátek po 2 800 Kč splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Žalovaná je totiž téměř úplně omezená ve svéprávnosti a trpí trvalou duševní poruchou, což jí ztěžuje ekonomické a společenské fungování (včetně zajištění příjmů z pracovní činnosti). 19. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší části úspěšná, měla by tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti žalované. Soud jí však náhradu nákladů řízení nepřiznal podle § 150 o. s. ř., neboť k tomu shledal důvody zvláštního zřetele hodné. Ty spočívají především ve zdravotním stavu žalované, která trpí trvalou duševní poruchou, pro kterou byla o