228 C 1/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] v níž se zavázala žalovanému poskytnout úvěr do limitu [částka], který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 2 % z čerpaného úvěru. Dále se žalovaný zavázal splácet úroky a poplatky dle sazebníku. Poskytnutý úvěr však včas a řádně nesplácel, a proto jej žalobkyně prohlásila za okamžitě splatný ke dni [datum]. Nyní žalovaný žalobkyni dluží (a ta se domáhá) jistinu [částka], úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši [částka], poplatky ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni [datum] (ode dne [datum]) ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud zjistil následující skutečnosti. 4. Dne [datum] žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty [číslo]. Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového rámce [částka] a vydat kreditní kartu k jejich čerpání, zatímco žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky spolu s poplatky v měsíčních splátkách ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12 % ročně. 5. Před podpisem smlouvy podal žalovaný žádost o tuto smlouvu ze dne [datum], ve které mj. uvedl, že bydlí ve vlastním domě/bytě, a dále údaje o svém průměrném měsíčním příjmu ([částka] za 3 měsíce), ostatních nezbytných měsíčních nákladech ([částka]), srážkách ze mzdy ([částka]), jiných měsíčních splátkách ([částka]), a že nemá žádné vyživované osoby. Dále uvedl svého zaměstnavatele (na dobu neurčitou) a doložil výpisy z bankovního účtu. 6. Z výpisů z běžného účtu žalovaného (za období od ledna 2020 do srpna 2020) jsou mj. patrné počáteční a konečné zůstatky, které činily (postupně) - [částka]; [částka]; [částka]; [částka]; [částka]; [částka]; [částka]; [částka] a [částka]. Z posledního výpisu je zřejmé, že žalovaný si vzal dva úvěry ve výši [částka] (ten od žalobkyně a ještě předtím dne [datum]), jinak v tomto měsíci neměl žádné příjmy, ani ze mzdy (která mu byla jinak v každém měsíci připisována cca ve výši [částka]). V měsíci červnu 2020 žalovaný čerpal další úvěr ve výši [částka]. 7. Podle výpisů z kreditního účtu žalobkyně skutečně otevřela žalovanému účet ke kreditní kartě (viz variabilní symbol pro platby, který se shoduje s číslem smlouvy žalovaného), z něhož dne [datum] žalovaný provedl příkaz k úhradě ve výši [částka] (na svůj běžný účet, jak je patrné z příslušného výpisu) a dále dne [datum] ve výši [částka]. Na splátkách žalobkyni uhradil žalovaný třikrát [částka], tj. celkem [částka]. Totéž plyne z platební historie. 8. Dne [datum] odeslala (viz poštovní podací arch) žalobkyně žalovanému rozhodnutí o zesplatnění celého dluhu z úvěrové smlouvy z důvodu prodlení se splátkou delší než 30 dnů a vyzvala žalovaného k úhradě do [datum]. 9. Dne [datum] odeslala (viz poštovní podací arch) žalobkyně prostřednictvím svého zástupce (advokáta) žalovanému výzvu z téhož dne k úhradě dluhu ze smlouvy do 15 dnů od doručení. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 15. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 16. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 17. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 18. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). 19. V dané věci má soud za to, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně v žalobě ani na výzvu soudu nepřednesla žádná tvrzení ohledně toho, jak zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy. Ve svém vyjádření ze dne [datum] toliko odkázala„ předkládané důkazy“, které mají prokazovat, že úvěruschopnost posoudila v souladu se zákonem. Nedostatek žalobních tvrzení ale zásadně nelze nahrazovat odkazem na listiny. Takový postup je možný pouze výjimečně, a v daném případě jej nelze akceptovat, neboť přiložené listiny (výpisy z běžného účtu žalované a žádost o úvěr) žádná tvrzení o ověřování úvě