228 C 163/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 12. 8. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému 7 400 Kč, který se zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit poplatek 2 285 Kč do 11. 9. 2021 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně, kde žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky a zadal své osobní údaje. Jeho totožnost byla ověřena ověřovací platbou z účtu žalovaného, na nějž byla následně zápůjčka vyplacena, a scanem dokladu totožnosti. Žalovaný smlouvu podepsal SMS kódem zaslaným ze svého telefonu. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že si vyžádala informace o jeho poměrech, které ověřila na základě dokumentů od něj vyžádaných, popř. nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaný však zápůjčku nesplácel řádně a včas. Dosud na svůj dluh nic nezaplatil. Žalobkyně dále žádá náklady vynaložené v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 500 Kč, smluvní pokutu za prodlení ve výši 2 605 Kč (ve výši 0,1 % denně z částky 7 400 Kč za období ode dne 12. 9. 2021 do dne 30. 8. 2022) a úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 9 685 Kč od 12. 9. 2021 do zaplacení. Pokud by soud dospěl k závěru o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žádá žalobkyně alespoň vrácení bezdůvodného obohacení žalovaného. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud zjistil následující skutečnosti. 4. Ve smlouvě o zápůjčce ze dne 12. 8. 2021 je žalovaný označen jako klient a žalobkyně jako věřitel. Věřitel se zavázal poskytnout klientovi zápůjčku 7 400 Kč na účet klienta a klient se zavázal ji vrátit a zaplatit poplatek 2 285 Kč do 11. 9. 2021 Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného a je zde pouze údaj o PIN kódu, který měl žalovaný zadat. 5. Podle výpisu z účtu zaslal žalovaný dne 17. 5. 2021 platbu 0,01 Kč na účet žalobkyně. Shodná čísla účtů jsou uvedena u žalobkyně i u žalovaného ve smlouvě o zápůjčce. 6. Podle výpisu z účtu žalovaného byla dne 12. 8. 2021 zaslána na účet žalovaného platba 7 400 Kč od žalobkyně. Shodná čísla účtů jsou opět uvedena u žalobkyně i u žalovaného ve smlouvě o zápůjčce. 7. Dne 27. 7. 2022 odeslala (viz podací lístek) žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku, kterou jej vyzvala k zaplacení dluhu ze smlouvy ve výši 16 018 Kč do tří dnů. 8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 13. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 14. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 15. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku, která vznikla okamžikem, kdy byly peněžní prostředky od žalobkyně poskytnuty na účet žalovaného. Uzavření smlouvy (§ 1725 a § 1745 občanského zákoníku) právě žalovaným je zřejmé z toho, že zaplatil verifikační platbu z účtu, který ve smlouvě uvedl a i na něj byla poté zápůjčka poskytnuta. Jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku) a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 16. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). 17. Soud má za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 18. Žalobkyně pouze vágně tvrdila, že si před uzavřením smlouvy vyžádala informace o poměrech žalovaného, které ověřila na základě dokumentů od něj vyžádaných, popř. nahlédnutím do relevantních databází. Tato tvrzení žádným způsobem nekonkretizovala (jaké informace o žalovaném zjistila, jak je vyhodnotila ve vztahu ke schopnosti žalovaného splácet zápůjčku, z jakých dokumentů a databází je ověřila atd.), a především k nim neoznačila žádné důkazy. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), aby žalobkyně odpovídajícím zp