228 C 4/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 6 178 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % z této částky v kapitalizované výši 343,22 Kč za období od 2. 6. 2020 do 18. 12. 2020 a úroku z prodlení ve výši 10 % z této částky jdoucího od 19. 12. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovanou dne 22. 7. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které tato společnost žalované poskytla 7 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Pohledávka z této smlouvy byla dne 5. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalovaná na ni do té doby uhradila jen 822 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá toliko bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve výši rozdílu obou částek, tj. 6 178 Kč. Dluh žalované byl podle žalobkyně splatný dne 1. 6. 2020, neboť ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že je povinna do tohoto dne celou částku splatit. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované tak, že zhodnotila informace získané od žalované v zákaznické kartě a porovnala je s doklady, které si od žalované vyžádala a jsou uvedeny v části karty nazvané„ ověřené dokumenty“. Konkrétně šlo o výpisy z účtu žalované. Tyto listiny žalovaná pouze předložila a žalobkyně je tak nemá k dispozici. Dále si právní předchůdkyně ověřila výpisem z insolvenčního rejstříku, že proti žalované nebylo vedeno insolvenční řízení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Soud zjistil následující skutečnosti. 4. Žalovaná a [právnická osoba] [anonymizováno] podepsaly dne 22. 7. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] kterou se tato společnost zavázala poskytnout žalované zápůjčku 7 000 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit a zaplatit poplatek ve výši 5 302 Kč, vše v 45 týdenních splátkách po 274 Kč s tím, že první splátkové období (tj. první týden) začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Částku žalovaná přijala v hotovosti při podpisu smlouvy. 5. Ve smlouvě je sice jako„ zákazník“ (tj. vydlužitel) označena„ [jméno]“ a nikoliv„ [celé jméno žalované], soud má nicméně za prokázané, že se jednalo právě o žalovanou, kdo tuto smlouvu podepsal. Je zde totiž označena i rodným číslem ([číslo]) a adresou ([obec] [anonymizováno] [číslo], [obec a číslo]), které se shodují s údaji žalované podle výpisů z informačního systému základních registrů i centrální evidence obyvatel. [obec] číslo je přitom jedinečný identifikátor, který může být přidělen jen jedné osobě. Rovněž v zákaznické kartě je již jako zákazník správně označena žalovaná svým osobním jménem [jméno]. Naopak„ [celé jméno původní účastnice]“ s datem narození 23. 1. 2001 podle příslušných výpisů z informačního systému základních registrů a centrální evidence obyvatel neexistuje. Při sepisu smlouvy tak pouze došlo k písařské chybě v osobním jméně žalované (ostatně obě jména i zní podobně). 6. Žalovaná před uzavřením smlouvy vyplnila a podepsala zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr, ze které plyne, že žádala o zápůjčku ve výši 30 000 Kč s měsíční splatností po dobu 24 měsíců. Její totožnost byla ověřena dle občanského průkazu. Uvedla, že bydlí v nájmu (pole„ u rodičů“ není zaškrtnuto), má učňovské vzdělání, je svobodná a má jednu vyživovací povinnost. Je na mateřské dovolené a má jediný příjem ve výši 14 600 Kč. Další čisté příjmy její domácnosti činí 30 000 Kč. Výdaje na splátky dalších zápůjček nemá žádné a její odhadované měsíční výdaje činí 10 000 Kč. Žalovaná podle zákaznické karty dále předložila dva výpisy z bankovního účtu za červen a červenec (rok není uveden). 7. Společnost [anonymizována dvě slova] pohledávku za žalovanou s účinností ke dni 18. 12. 2020 postoupila na žalobkyni (viz smlouva o postoupení a příloha), o čemž žalované dne 25. 1. 2021 (viz podací lístek) zaslala oznámení ze dne 6. 1. 2021, kterým mj. žalovanou vyzvala k úhradě dluhu ze smlouvy do 10 dnů od doručení. 8. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, neboť nebyl navržen k prokázání žádné skutečnosti (a ani z něj pro tuto věc žádná skutková zjištění nemohou vyplynout), nýbrž toliko podporuje právní argumentaci žalobkyně. Smyslem dokazování je zjištění skutkového stavu, a nikoliv výklad právních předpisů, který spadá do právního posouzení věci. 9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 14. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 15. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 16. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně a žalovaná uzavřely smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku s tím, že závazek vznikl v okamžiku, kdy byly peníze žalované předány (tj. při podpisu smlouvy). Zápůjčka je současně spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 17. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jed