228 C 67/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení 5 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 460 Kč od 25. 7. 2021 do zaplacení. Žalobkyně se nároku domáhala s odůvodněním, že žalovaná jako vlastník nebo provozovatel vozidla neměla v období od 9. 8. 2020 do dne 31. 10. 2020, tj. celkem 84 dní, sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla – osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód]. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek ve výši 5 460 Kč (65 Kč za den), k jehož zaplacení žalovanou vyzvala, za což jí dále náleží úhrada nákladů spojených s mimosoudním vymáháním ve výši 300 Kč. Obojí bylo splatné dne 24. 7. 2021. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž žalovaná podala odpor, v němž uvedla, že není zcela zřejmé, v jakém smyslu byl vydaný a je zcela neoprávněný. 3. Ve vyjádření, které bylo podle podacího razítka na obálce odevzdáno k poštovní přepravě dne 6. 6. 2022, žalovaná dále uvedla, že má vždy zaplacené povinné ručení na vozidlech, které užívá a vlastní. Žalovaná je opravdu vlastníkem osobního automobilu Škoda Octavia s [registrační značka], který ale koupila nepojízdný a havarovaný na náhradní díly. Vozidlo tedy vlastní, ale neprovozuje. Již druhým rokem je odstaveno na soukromém pozemku, a tudíž nemůže působit žádnou škodu. 4. Podle § 153a odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Podle odst. 2 nelze rozsudek pro uznání vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Podle odst. 3 rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Podle odst. 4 jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 5. Ve věci byly splněny podmínky k vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 2 a 3 o. s. ř. 6. Žalované bylo elektronickým platebním rozkazem ze dne 16. 3. 2022 ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř. uloženo, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě a jestliže nárok neuznává, aby ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě a označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně byla žalovaná poučena, že jinak bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává. Elektronický platební rozkaz byl žalované v souladu s § 114b odst. 4 o. s. ř. řádně doručen do vlastních rukou dne 19. 4. 2022 (viz doručenka podepsaná žalovanou). Patnáctidenní (§ 172 odst. 1 ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř.) lhůta k podání odporu tak uplynula dne 4. 5. 2022. Počínaje následujícím dnem začala běžet třicetidenní lhůta k vyjádření ve shora uvedeném smyslu, která uplynula dne 3. 6. 2022. V této lhůtě však žalovaná podala pouze odpor, který obsahuje toliko nesouhlas s žalobou, aniž by v něm žalovaná vylíčila byť i jen v základních obrysech skutkový základ své obrany proti žalobě, což nelze považovat za kvalifikované vyjádření způsobilé zabránit fikci uznání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 636/2016). Žalovaná současně ani soudu nesdělila, že by jí ve včasném vyjádření bránil vážný důvod a jaký (§ 114b odst. 5 o. s. ř.). Vyjádření, v němž žalobkyně poprvé vylíčila skutkové okolnosti zakládající její obranu, bylo odevzdáno k doručení (§ 57 odst. 3 o. s. ř.) až po uplynutí lhůty ke kvalifikovanému vyjádření, tedy opožděně, a proto nemůže fikci uznání vyvrátit (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004). Lze tedy shrnout, že žalovaná včas nesplnila svou povinnost kvalifikovaně se vyjádřit v rozporu s § 114b odst. 1 o. s. ř. Soud proto má v souladu s § 114b odst. 5 o. s. ř. za to, že žalovaná uplatňovaný nárok uznala (§ 153a odst. 3 o. s. ř.). 7. Současně se jedná o věc, v níž lze uzavřít a schválit smír (§ 153a odst. 2 o. s. ř.). Sporná povaha věci připouští uzavření smíru (§ 99 odst. 1 o. s. ř.). Smír by i bylo možné schválit, neboť nárok žalobkyně je v souladu s právními předpisy (§ 99 odst. 2 o. s. ř.). Opírá se zejména o § 1 odst. 2 písm. a) a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), a § 2 odst. 1 písm. h) a § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ prováděcí vyhláška“). Nárok na úrok z prodlení je v souladu s § 1970 občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Jen nad rámec soud konstatuje, že námitky žalované jsou navíc i nedůvodné. Zaprvé, žalobkyně sama přiznává, že je vlastníkem předmětného vozidla, což samo o sobě postačuje k tomu, aby byla povinna vozidlo pojistit a v opačném případě platit příspěvek žalobkyni (viz § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Zadruhé sama skutečnost, že vozidlo je fakticky nepojízdné (není provozuschopné) je nerozhodná – podstatné je pouze to, že je zapsáno v registru silničních vozidel a současně nebylo v tomto registru zapsáno jako vyřazené z provozu (viz § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Opak přitom žalovaná netvrdí. Jestliže tedy chce žalovaná do budoucna předejít své povinnosti platit příspěvek žalobkyni, je zapotřebí, aby požádala o vyřazení vozidla z provozu a tato skutečnost byla zapsána do registru silničních vozidel. 9. Ze shora uvedených důvodů soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.) a prvním výrokem žalobě plně vyhověl. 10. Druhým výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náhradu nákladů řízení tvoří: odměna advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), po 200 Kč podle § 14b odst. 1 a 6 advokátního tarifu; paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu; a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř. v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. K náhradě nákladů řízení náleží i žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení žalobkyně činí 1 489 Kč. Náhrada je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Postup podle § 14b advokátního tarifu je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. 11. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně advokáta a paušální náhradě hotových výdajů za vyjádření žalobkyně, neboť tam uvedená tvrzení a předložené listiny měly být již součástí žaloby tak, aby obsahovala řádné vylíčení všech rozhodujících skutečností, srozumitelný petit a byly k ní připojeny veškeré písemné důkazy (§ 79 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Jde tedy o náklady neúčelně vynaložené. 12. Rozsudek je odůvodněn v rozsahu podle § 157 odst. 3 o. s. ř.