228 C 97/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným dne 9. 11. 2019 smlouvu [číslo] na základě které žalovanému poskytla zápůjčku 13 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem 12 974 Kč v 18 měsíčních splátkách. Ve smlouvě byl sjednán úrok v sazbě 56 % ročně. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že ověřila jeho platební morálku z úvěrových registrů BRKI, NRKI a SOLUS, kde žalovaný neměl žádný negativní záznam. Dále jej prověřila ve své interní databázi, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a databázi neplatných dokladů. Zkoumala též příjmy žalovaného, u nichž vyšla z informací poskytnutých žalovaným, které její vázaný zástupce ověřil oproti žalovaným předloženým dokumentům. Konkrétně šlo o pracovní smlouvu a výplatní pásky. Výdaje vyhodnotila právní předchůdkyně na základě statistických dat. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně odkázala mj. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 33 ICdo 27/2021, a ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020, z nichž dovozuje, že postačuje posouzení příjmů a výdajů žalovaného na základě statistických dat a matematických modelů. Žalovaný dosud na dluh uhradil celkem 6 321,33 Kč. Splátky však nehradil řádně a včas. Žalobkyně proto nyní žádá jistinu 10 944,67 Kč, poplatek za poskytnutí a správu úvěru 8 708 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutu (v sazbě 0,1 % z dlužné částky denně, ke dni 1. 2. 2022) ve výši 6 500 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení s jednotlivými splátkami (ke dni 1. 2. 2022) 681,69 Kč a sankční poplatky za vymáhání dluhu 600 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla dne 1. 2. 2022 postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalovanému oznámila spolu s výzvou k zaplacení dluhu do 17. 3. 2022. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 56 % ročně z částky 10 944,67 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 944,67 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný uvedl, že v době uzavření smlouvy neměl peníze a potřeboval si půjčit. Poté ztratil práci a neměl na splátky. Požádal o uhrazení dluhu ve splátkách. 3. Soud zjistil následující skutečnosti. 4. Žalovaný a společnost [právnická osoba] podepsali dne 9. 11. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 13 000 Kč a žalovaný se zavázal jej vrátit a zaplatit úrok 6 500 Kč a poplatek 6 474 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru, garanci celkové ceny, péči o zákazníka a garanci neuplatnění pohledávky v případě smrti žalovaného v 18 měsíčních splátkách po 1 443 Kč. Ve smlouvě byl sjednán pevný úrok platný po celou dobu trvání smlouvy ve výši 56 % ročně. Žalovaný zvolil hotovostní režim, při němž mu byl úvěr vyplacen při podpisu smlouvy v hotovosti. 5. Žalovaný před uzavřením této smlouvy vyplnil a podepsal zákaznickou kartu, ve které uvedl, že žádá o zápůjčku 20 000 Kč, bydlí v nájmu, je rozvedený, nemá žádné vyživovací povinnosti a pracuje na plný úvazek. Má čistý měsíční příjem 17 020 Kč, měsíční splátky na úvěru u právní předchůdkyně 2 400 Kč a odhadované měsíční výdaje 3 000 Kč. Žalovaný předložil pracovní smlouvu na dobu neurčitou a dvě výplatní pásky, na základě kterých byly údaje o žalovaném ověřeny zástupcem právní předchůdkyně [jméno] [příjmení]. Ze zákaznické karty neplyne, že by žalovaný byl prověřen v registrech BRKI, NRKI a [příjmení], interních registrech právní předchůdkyně či v insolvenčním rejstříku. 6. Listina označená jako„ centrální evidence exekucí“ uvádí, že proti žalovanému byla v době podepsání smlouvy vedena jedna exekuce. Informace poskytla žalobkyni [právnická osoba] – [právnická osoba] Dotaz na tuto společnosti byl vložen a zpracován dne 10. 8. 2022. 7. Dopisem ze dne 1. 2. 2022 právní předchůdkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. Dopisem ze dne 10. 2. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy do 17. 3. 2022. Oba dopisy byly žalovanému odeslány v jedné zásilce dne 11. 2. 2022 (viz potvrzení podání). 8. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz žalobkyní předloženými soudními rozhodnutími, neboť nebyla navržena k prokázání žádných skutečností (a ani z nich pro tuto věc žádná skutková zjištění vyplynout nemohou), nýbrž toliko podporují právní argumentaci žalobkyně. Smyslem dokazování je zjištění skutkového stavu, a nikoliv výklad právních předpisů, který spadá do právního posouzení věci. Nadbytečným soud shledal i důkaz výpovědí [jméno] [příjmení] (včetně výpisu z živnostenského rejstříku dokládajícího, že se jedná o vázaného zástupce právní předchůdkyně), neboť by mohl svědčit maximálně k okolnostem sepsání smlouvy a zákaznické karty a podkladům předloženým žalovaným k jeho příjmům (jak i sama žalobkyně svůj důkazní návrh odůvodnila). Hlavním důvodem, pro nějž soud dospěl k závěru o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, však bylo nedostatečné prověření jeho výdajů (viz dále), k čemuž by vázaný zástupce nemohl nic vypovědět. Ostatně podle zákaznické karty žalovaný žádné listiny dokládající jeho výdaje nepředložil (opak žalobkyně ani netvrdí). 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 14. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 15. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 16. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku). Právní předchůdkyně pak byla