229 C 32/2022-53 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení částky 12 595,05 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že od její právní předchůdkyně ([právnická osoba]) odebírala elektřinu v odběrném místě [ulice a číslo], [PSČ] [obec], a to na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN ze dne 4. 11. 2014. Za odebranou elektřinu však žalovaná nezaplatila, za období od 27. 11. 2018 do 10. 7. 2019 jí byla vyúčtována částka k zaplacení ve výši 35 478 Kč, a to fakturou [číslo]. Žalovaná za služby uhradila pouze částku 22 882,95 Kč. Dluh se stal splatný dne 5. 8. 2019. 2. Soud zaslal žalované usnesení ve smyslu § 114b odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v níž jí uložil, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla spolu s tímto usnesením doručena, s tím, že ve vyjádření je povinna uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě zda jej uznává jen zčásti nebo co do základu. Uzná-li nárok, rozhodne soud na tomto základě o věci samé (o její části nebo o jejím základu) rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 1 o.s.ř.). Pokud však žalovaná nárok zcela neuzná, je povinna ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, označit důkazy k prokázání svých tvrzení a připojit listiny, na něž se ve svém vyjádření odvolává. Pro případ, že žalovaná nemůže ve stanovené lhůtě podat písemné vyjádření ve věci samé, byla jí dále uložena povinnost ještě před uplynutím této lhůty soudu sdělit, jaký vážný důvod jí v tom brání, a na výzvu soudu tento tvrzený vážný důvod prokázat. Závěrem byla žalovaná poučena, že pokud se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude soud mít za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává, a soud proto ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání ve smyslu § 153a odst. 3 o.s.ř. Usnesení podle § 114b odst. 1 musí být žalované doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalované doručeno dříve než žaloba. Usnesení spolu s žalobou bylo žalované dodáno do datové schránky dne 10. 3. 2022, dne 21. 3. 2022 došlo k fikci doručení usnesení, neboť do datové schránky se do tohoto dne nepřihlásila oprávněná osoba. 3. Lhůta k podání vyjádření ve věci samé marně uplynula dne 20. 4. 2022, neboť žalovaná přes výzvu soudu i přes uvedené poučení ve stanovené lhůtě vyjádření, v němž by vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž by stavěla svoji obranu proti žalobě, nepodala, nepřipojila listinné důkazy, jichž by se případně dovolávala, ani neoznačila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení. 4. Ve smyslu § 114b odst. 1 a 2 o.s.ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti. K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Dle § 114b odst. 5 o.s.ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 5. Podle § 153a odst. 1 a 3 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Dle § 153a odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Podle § 153a odst. 4 o.s.ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání, dle § 157 odst. 3 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání. 6. Protože se tedy žalovaná k podané žalobě ve věci samé nevyjádřila ve stanovené lhůtě a ani před jejím uplynutím nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání, přičemž o následcích nesplnění této povinnosti byla řádně poučena, má soud za to, že nárok žalobkyně, který je proti ní uplatňován, žalovaná uznává. Soud tedy dospěl k závěru, že v daném případě byly splněny zákonné předpoklady, a proto postupoval ve smyslu § 153a odst. 1 a 3 o.s.ř. a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání, jímž žalobě zcela vyhověl. Věc pak právně posoudil dle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto v souladu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť nebyly shledány podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měla plný úspěch žalobkyně, a proto soud tomuto účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 595,05 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, výzva k plnění, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Postup podle ust. § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.