23 C 9/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně podanou žalobou žádá soud, aby určil, že je dědičkou po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném [datum], zemřelém [datum], a to na základě závěti jmenovaného pořízené dne [datum]. Uvedla dále, že k podání žaloby byla odkázána usnesením [název soudu] - notáře Mgr. [jméno] [příjmení] jako pověřeného soudního komisaře pod čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalobkyně v žalobě uvedla, že je povolána závětí za jedinou univerzální dědičku, když žalovaný 1 je nevlastním bratrem zůstavitele a žalovaný 2 je bratrem zůstavitele, který platnost závěti zůstavitele uznal. V důsledku tohoto uznání byl žalovaný 2 poučen, že přestává být účastníkem řízení o pozůstalosti, s ohledem na § 7 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních však účast účastníků řízení končí usnesením soudu, které ke dni podání žaloby v uvedeném smyslu vydáno nebylo, proto podala z procesní opatrnosti žalobu i proti tomuto účastníkovi. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný 2 doložil notáři dne [datum] závěť ze dne [datum], když následně došlo notářem k výslechu svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Protože žalovaný 1 pravost závěti neuznal, když tvrdil, že podpis zůstavitele nemá být pravý, uvedla, že tato tvrzení odmítá, neboť z právní úpravy v § 1534 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) vyplývá, že závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Dle názoru žalobkyně tak tyto zákonné náležitosti předložené závěti byly beze zbytku naplněny. Žalobkyně poukázala na usnesení NS ČR ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 21 Cdo 1934/2012, podle kterého„ je-li dědické právo založené na allografní závěti sepsané podle § 476b obč. zák., z výše uvedeného mj. vyplývá, že taková allografní závěť neodůvodňuje postup podle § 175k odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jen proto, že je v řízení sporná samotná pravost vlastnoručního podpisu zůstavitele na závěti. Vzhledem k tomu, že obligatorní součástí allografní závěti sepsané podle § 476b obč. zák. je svědectví dvou svědků o tom, že zůstavitel před nimi (současně přítomnými) výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, a že není dobře představitelné, že by zůstavitel před svědky výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, aniž by ji vlastnoručně podepsal. [příjmení] se takové pořízení pro případ smrti stává – na rozdíl od holografní závěti – jen tehdy, byly-li (těmi, kdo si činí právo na dědictví) uvedeny takové skutkové okolnosti, které zpochybňují svědectví osob, které se na závěť podepsaly, jako je např. tvrzení o tom, že svědky závěti ve skutečnosti nebyli, že jsou nezpůsobilými svědky, že zůstavitel před nimi výslovně neprojevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, apod. Allografní závěť sepsaná podle § 476b obč. zák. je neplatná vždy, bude-li vyvráceno řádné svědectví osob, jejichž podpisy byly uvedeny na závěti.“ Pokud tedy žalovaný 1 pouze zpochybnil pravost podpisu, aniž by současně zpochybnil svědectví dvou svědků, kteří předmětnou závěť podepsali a osvědčili, že předmětná listina obsahovala poslední vůli zůstavitele, jenž tuto listinu před svědky vlastnoručně podepsal, resp. nebyla zpochybněna jejich způsobilost jako svědků. Z toho žalobkyně učinila závěr, že dědické právo nemůže být ve skutečnosti sporné. 2. K žalobě se žalovaný 1 vyjádřil v tom smyslu, že má za to, že předložená allografní závěť zůstavitele neobsahuje povinnou náležitost dle § 1534 o. z., a to vlastnoruční podpis zůstavitele. Dle jeho názoru z tohoto důvodu nemohou být pravdivá ani prohlášení svědků. Uvedl dále, že tímto sdělením nepodsouvá svědkům, že by křivě vypovídali, protože se může jednat pouze o jejich nevědomost nebo omyl. Žalovaný 1 dále uvedl, že pokud není allografní závěť opatřena vlastním podpisem, jde o nicotné právní jednání, které není způsobilé založit práva a povinnosti. Na tom nemění nic ani prohlášení svědků, kteří jsou pořizování allografní závěti přítomni pouze z toho důvodu, aby osvědčili totožnost osoby, která závěť pořídila. Odkaz na judikát označený žalobkyní označil za nepřípadný, neboť jeho citace řeší pouze otázku procesního postupu notáře jako soudního komisaře. Pokud tedy žalobkyně nepodala odvolání proti usnesení notáře, má za to, že toto řádně nabylo právní moci a je v pořádku, že soud rozhoduje o určení dědice. Žalovaný 1 v dané věci zpochybnil to, že závěť je opatřena vlastnoručním podpisem zůstavitele, dále zpochybnil i svědectví svědků o tom, že zůstavitel před nimi závěť podepsal. Uvedl, že jinými slovy proto zpochybňuje řádné svědectví osob, které závěť jako svědci podepsali. Uvedl dále, že je důkazním břemenem žalobkyně, aby prokázala, že předmětná závěť má veškeré podstatné náležitosti. Dle jeho názoru bude nezbytné pořídit znalecký posudek ke zjištění, že podpis na závěti je skutečným podpisem zůstavitele. 3. Žalovaný 2 se k žalobě vyjádřil tím způsobem, že nárok uplatněný žalobou uznal v celém rozsahu, neboť plně koresponduje s poslední vůlí jeho zemřelého bratra, navrhl však, že pokud by soud žalobě vyhověl, měl by o nákladech řízení soud ve vztahu k němu rozhodnout tak, že náhrada nákladů řízení se žalobkyni nepřiznává. 4. K vyjádření žalovaného 1 zaslala žalobkyně soudu repliku, ve které uvedla, že otázkou procesního práva, kterého z účastníků stíhá důkazní břemeno ohledně prokázání toho, zda allografní závěť je podepsaná vlastní rukou zůstavitele, se opakovaně zabýval i Nejvyšší soud ČR ve svých rozhodnutích pod sp. zn. 24 Cdo 2922/2018 a 21 Cdo 1934/2012 s tím, závěrem, že allografní závěť je neplatná vždy pouze tehdy, bude-li vyvráceno řádné svědectví osob. Nejvyšší soud ČR dále dodává, že pro rozhodnutí sporu o určení dědického práva z allografní závěti není na rozdíl od sporů o určení dědického práva z holografní závěti určující vyřešení otázky pravosti podpisu zůstavitele na závěti. Argumentaci posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu III. ÚS 769/19 ze dne [datum], kdy pro rozhodnutí sporu o určení dědického práva z allografní závěti není zásadně určující vyřešení otázky pravosti podpisu zůstavitele na závěti a allografní závěť sepsaná podle § 476b obč. zák. bude neplatná vždy pouze tehdy, bude-li vyvráceno řádné svědectví těchto osob. Žalobkyně opětovně uvedla, že žalovaný 1 pouze zpochybňuje řádné svědectví osob bez dalšího, tj. neprokazuje, že by svědci nebyli současně přítomni při výslovném projevu vůle zůstavitele o tom, že listina ze dne [datum] je jeho poslední vůlí, nebo že by tuto listinu nepodepsali, či jsou u nich dány zákonné překážky jejich svědecké způsobilosti. S poukazem na další nález sp. zn. IV. ÚS 167/96 ze dne [datum] žalobkyně dále uvedla, že vypovídají-li podpisy svědků zůstavitelovi vůle o jejich přítomnosti při aktu, lze potom sotva pochybovat o tom, že závěť byla sepsána při splnění podmínky zůstavitelova podpisu a jeho výslovného prohlášení, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Za dané situace žalobkyně setrvala na svém požadavku, aby soud určil, že je dědičkou ze závěti po zůstaviteli [jméno] [příjmení]. 5. Zůstavitel [obec] [celé jméno žalovaného] zemřel dne [datum] jako svobodný, bezdětný, žijící sám s tím, že jeho rodiče ho předemřeli. Zanechal pouze dva pozůstalé bratry, kteří by v případě zákonné posloupnosti, když by nedošlo k posloupnosti podle dědické smlouvy či závěti, přicházeli v úvahu jako dědici ve třetí dědické třídě. Zůstavitel však ponechal pro případ své smrti allografní závěť ze dne [datum], kterou zůstavil veškerý svůj majetek žalobkyni. [název soudu] byl k projednání dědictví pověřen soudní komisař Mgr. [jméno] [příjmení], který věc vede pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]. Z protokolu notáře ze dne [datum] soud zjistil, že pozůstalý bratr [celé jméno žalovaného] (zde žalovaný 2) předložil závěť nalezenou u zůstavitele v bytě. Z protokolu notáře ze dne [datum] soud dále zjistil, že byla vyslýchána svědkyně [jméno] [příjmení], která uvedla, že zůstavitele znala přibližně tři roky, v jeho bytě uklízela 2 x v týdnu. K této práci se dostala od paní [příjmení], která znala zůstavitele. Vypověděla, že zůstavitel věděl, že je nemocný, že měl pocit, že na světě dlouho nebude a zmínil se, že neví, co bude s jeho bytem. Proto mu navrhla, že by bylo dobré udělat závěť, kterou mu sama vytiskla z internetu a řekla, co je třeba doplnit, a že potřebuje ještě druhého svědka. Dále vypověděla, že zůstavitel řekl, že sežene kamaráda, se kterým chodí na pivo ke Kauflandu. Den sepisu závěti svědkyně popsala tak, že byla asi sobota, sešli se s panem [příjmení], kterého viděla poprvé v životě, přibližně v 17.00 hodin před domem, kde zůstavitel bydlel. Šli do bytu ve druhém patře, v bytě byli asi 15 minut, než zůstavitel panu [příjmení] vysvětlil, o co se jedná a proč závěť pořizuje. Svědkyně přinesla listinu vytištěnou z počítače, kterou vyplnila poté, co jí zůstavitel diktoval údaje. Zůstavitel se vyjádřil v tom smyslu, že má špatné písmo, že by list