230 C 21/2022-48 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 3.2.2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 165 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku 297 Kč, poplatky za odklad splatnosti a poplatky za desetiprocentní odklad. Splatnost úvěru byla sjednána na 30 dnů od jeho poskytnutí. Úvěr žalobkyně vyplatila na účet žalovaného dne 3.2.2022. Sjednána byla i smluvní pokuta ve výši 3 % z nesplacené jistiny úvěru a náhrada nákladů za vymáhání ve výši 100 Kč za každý měsíc vymáhání. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně na základě SMS kódu zaslaného na telefonní číslo uvedené žalovaným. Při sjednání první smlouvy o úvěru byla identita žalovaného ověřena bankovní platbou ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného především tak, že vypočítala jeho kreditní skóre, prověřila žalovaného v registrech SOLUS, CEE a ISIR. 2. Žalovaný z poskytnutého úvěru splatil pouze 1 506 Kč. Nyní se žalobkyně domáhá jistiny úvěru ve výši 4 486 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 150 Kč. Dále žádá kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 5.9.2022 do 20.9. 2022 ve výši 35,49 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 5 398 Kč od 21.9. 2022 do zaplacení. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání nařízenému na 25.11.2022 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u nařízeného jednání omluvila. 4. Soud na základě u jednání provedených listinných důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 5. V úvěrové smlouvě (ID žádosti [číslo]), která je podepsána žalobkyní, žalovaný je v ní uveden jako druhá smluvní strana a vlastnoručně ji nepodepsal (je zde pouze údaj o SMS kódu, který měl být zaslán žalovaným), se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 5 000 Kč jako bezúčelový úvěr, který se žalovaný spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 165 Kč zavázal splatit do 5.3. 2022. Sjednán byl dále poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč, smluvní pokuta za prodlení se splacením úvěru ve výši 3 % z nesplacené jistiny úvěru a náhrada nákladů za vymáhání po 100 Kč za každý měsíc vymáhání. 6. Z výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně dne 3.2.2022 odeslala na účet č. [bankovní účet] částku 5 000 Kč, ze zprávy [právnická osoba] ze dne 3.11.2022 bylo zjištěno, že majitelem tohoto účtu je právě žalovaný a že dne 4.2.2022 byla na tento účet připsána částka 5 000 Kč, zaslaná žalobkyní. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 5.8.2022, odeslanou 8.8.2022 (jak bylo zjištěno z poštovního podacího archu), byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 6 398 Kč, kterou měl dlužit na základě úvěrové smlouvy, a to do 30 dnů od sepsání této výzvy. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěr by byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 13. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). 14. Žalobkyně obecně tvrdila, že při uzavírání smlouvy o úvěru hodnotí u všech žadatelů o úvěr jejich schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to za pomoci lustrace v databázi SOLUS, registrů BRKI a NRKI, Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku; dále podrobuje své klienty credit scoringu dle svých interních předpisů, posuzuje příjmovou a výdajovou stránku jejich rozpočtu. Jaká konkrétní zjištění ohledně schopnosti právě žalovaného splácet úvěr žalobkyně učinila, však ve věci nebylo tvrzeno. Soud měl proto v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k tomu, jaká konkrétní zjištění ohledně příjmů a výdajů žalovaného učinila v rámci posuzování schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr; žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 15. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o poplatcích, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině, smluvní pokutě a splatnosti. 16. Žalobkyně nicméně žalovanému bez platného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 5 000 Kč, z nichž jí žalovaný vrátil pouze 1 506 Kč. Částka 3 494 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalovaného, který je žalovaný povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni. 17. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takové