116 C 2/2023-60 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 21 394,76 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet ve 48 měsíčních splátkách po 967 Kč, úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 64,65 % ročně. Sjednána byla smluvní pokuta pro případ prodlení se splátkami, náhrada nákladů žalobkyně spojených s prodlením žalované a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení se zaplacením po zesplatnění úvěru. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného kontrolou databází [příjmení] a NRKI, kontrolou insolvenčního rejstříku a kontrolou, zda doklad totožnosti žalovaného není evidován jako neplatný. Žalobkyně dále vycházela z dokladů a informací od žalovaného (doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu, prohlášení žalovaného) a provedla hodnocení klienta. Žalovaný dle žalobkyně uhradil celkem částku 974 Kč. Poskytnutý úvěr žalovaný včas a řádně nesplácel, a proto došlo v souladu se smlouvou ke dni [datum] k jeho zesplatnění. Žalobkyně se domáhá jistiny úvěru ve výši 17 323,09 Kč (zahrnuje i úrok, který ke dni zesplatnění přirostl k jistině), dvou smluvních pokut za prodlení se splátkami ve výši celkem 498 Kč, náhrady nákladů ve výši 400 Kč, smluvní pokuty za prodlení po zesplatnění ve výši 2 909,76 Kč, pojistného ve výši 264 Kč a příslušenství uvedeného ve výroku rozsudku. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán. Bylo proto jednáno v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ČNB, bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů. 4. Z předsmluvního formuláře, z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] spolu s dodejkou, ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ smlouva o úvěru“) a z karty klienta, bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku ve 48 měsíčních splátkách po 967 Kč vrátit. Úrok byl sjednán na 64,65 % ročně RPSN 87,71 % ročně. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že úvěr ve výši 15 000 Kč byl žalovanému dne [datum] vyplacen na jeho bankovní účet. 5. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jí uhradil 974 Kč, uvedené bylo zjištěno i z karty klienta. Soud z této skutečnosti vycházel, když ani žalovaný netvrdil a v řízení jinak nevyšlo najevo, že by žalobkyni uhradil více. 6. Z výpisů z bankovního účtu a výplatních pásek žalovaného bylo zjištěno, že příjem žalovaného za prosinec 2021 činil 13 657 Kč, za leden 2022 činil 10 134 Kč. 7. Z výpisu [příjmení] bylo zjištěno, že ke dni [datum] neměl žalovaný dlužnou částku po splatnosti. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že žalovaný ke dni [datum] dosáhl skóre 269, a nacházel se tak v kategorii I., tedy v „ vyšší riziko splácení, případně zamítání“. 8. Z prohlášení klienta bylo zjištěno, že žalovaný podepsal tento dokument, jehož obsahem bylo mimo jiné prohlášení, že se nenachází v úpadku, že údaje, které žalobkyni poskytl, jsou pravdivé a úplné, že je úvěr schopen splácet řádně a včas. 9. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl jako svůj pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání částku 16 300 Kč, jako své výdaje uvedl částku 6 493 Kč měsíčně sestávající ze životního minima ve výši 3 860 Kč a výdajů na bydlení ve výši 2 603 Kč, přičemž má vlastní bydlení. [příjmení] zdroje žalovaného tak byly vyčísleny částkou 8 837 Kč měsíčně. Dále bylo uvedeno, že žalovaný je vyučen, je svobodný a je zaměstnán na dobu neurčitou. 10. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného pod hrozbou podání žaloby vyzvala k úhradě do 15 dnů od odeslání upomínky. Výzva byla odeslána poštou téhož dne. 11. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny žádné další skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci. 12. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 17. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 18. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 19. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 20. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103. 21. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veře