207 C 155/2022-61 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalované u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovanou byla dne 19. 5. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] platná a účinná ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 15. 9. 2021, žalovaná se zavázala vrátit do 13. 10. 2021 celkem 15 345 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně prověřil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací. Žalovaná však poskytnutý úvěr nevrátila a nezaplatila ani další sjednané platby. S účinností ke dni 5. 4. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Tvrzený nárok žalobkyně sestává z nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 345 Kč, neuhrazených nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 880 Kč. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení do 6. 4. 2022 ve výši 604,32 Kč, následně zákonný úrok z prodlení, a to z částky 15 000 Kč od 7. 4. 2022 do zaplacení. 2. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. Protože účastníci na výzvu soudu souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalobkyně souhlasila již v žalobě, rozhodl soud pouze na základě listinných důkazů ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). 3. Ze znění smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 19. 5. 2021 ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 15. 9. 2021 a obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši celkem 15 000 Kč (nejprve 12 000 Kč, poté zvýšeno na 15 000 Kč). Smlouva byla mezi stranami sjednána prostřednictvím sítě internet a nebyla žalovanou elektronicky (uznávaným elektronickým podpisem), ani samostatně podepsána. Strany si v této smlouvě sjednaly jednak splacení úvěru včetně poplatku 345 Kč, celkem částku 15 345 Kč (sjednaná úroková sazba ve výši 5,75% ročně, RPSN 428,5%), dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, a to za každý den prodlení, a poplatek 50 Kč za písemnou upomínku. 4. Z výpisů z účtu pak vyplývá vyplacení úvěru žalované na její účet. Z potvrzení o přijetí platby, smlouvy o postoupení, oznámení o postoupení, sdělení České pošty a.s. a podacího archu bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 4. 2022 a 17. 5. 2022 byla žalovaná zároveň vyzvána k úhradě dluhu ve výši 18 518,22 Kč. Z podacího archu a předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu. 5. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez jednání (výslovně či mlčky na základě fikce ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl na základě listinných důkazů. 6. Založenými listinnými důkazy bylo prokázáno, že účastníci dne 19. 5. 2021 uzavřeli prostřednictvím internetu smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně žalované vyplatila částku celkem 15 000 Kč. To potvrzuje smlouva o úvěru a výpis čerpání, splátek a úhrad, jakož i potvrzení banky o výplatě 12 000+ 3 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě. Těmito listinami je prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanou částku na účet žalované označený ve smlouvě. Úvěrová smlouva je podepsána žalobkyní, podpis žalované je nahrazen verifikační platbou z jejího účtu. Z předložené smlouvy o úvěru vyplývá, že žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr původně s úrokem ve výši 27,98% ročně (později 5,75% ročně) za dobu od poskytnutí půjčky do data splatnosti z částky 12 000 Kč, tj. celkem 12 276 Kč, vrátit do 30 dnů, RPSN činí 31,9%, po poskytnutí dalších 3 000 Kč je částka ke splacení 15 345 Kč, úrok za dobu od poskytnutí půjčky do data splatnosti je 5,75% ročně a RPSN 428,5%. Dále soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že do okamžiku podání žaloby žalovaná nezaplatila žádnou částku kromě ověřovacího poplatku 1 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 4. 8. 2022 bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky opakovaně vyzvala. 7. Po provedení výše uvedených důkazů, které tvoří logický celek, soud postupem dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný uzavřeli dne 19. 5. 2021 a 15. 9. 2021 prostřednictvím internetu smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši celkem 15 000 Kč, který měl být splacen původně do 30 dnů, žalovaná neprokázala splacení částek nad rámec tvrzení žalobkyně. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Speciální úprava pro spotřebitelské úvěry je dána dle zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1. 12. 2016. 9. Po právní stránce soud věc posoudil zejména v souladu s § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť smlouva byla uzavřena mezi úvěrující žalobkyní jakožto podnikatelem v rámci její obchodní činnosti s úvěrovanou žalovanou jakožto spotřebitelem (§ 1810 o.z.). Citované ustanovení stanoví, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 10. Dále soud vyšel z § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle něhož neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. 11. Soud v dané věci dospěl k závěru, že s ohledem na provedené důkazy a tvrzení žalobkyně účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru prostřednictvím internetu a žalobkyně jako úvěrující skutečně vyplatila žalované jako úvěrovanému a spotřebiteli na její účet částku 15 000 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila 1 Kč jako ověřovací poplatek, jiné platby prokázány nebyly. Domáhá-li se tak žalobkyně po žalované uhrazení částky vyšší než 15 000 Kč, tj. rozdílu mezi částkou poskytnutou a vrácenou (dle ust. § 2395 a násl. o.z. je úvěrovaný povinen vrátit skutečně poskytnuté prostředky), nemůže být v tomto rozsahu v řízení úspěšná, neboť smlouva nebyla uzavřena v předepsané písemné formě. 12. Dle § 561 odst. 1 o.z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 13. Dle § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 14. Dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1. 15. V dané věci žalobkyně tvrdila a prokázala, že úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetu. Z provedené dokazování je zřejmé, že v případě nahrazení podpisu jakýmsi kódem a kopií osobního dokladu, se ve smyslu citovaných ustanovení občanského zákoníku a zákona č. 297/2016 Sb. nemůže jednat o jakýkoli typ„ zaručeného“ či„ jednoznačného“ podpisu konkrétní osoby, resp. žalované. Příslušným zařízením mohl disponovat kdokoli, kdo k němu měl přístup, tedy kdokoli mohl zadáním požadovaných údajů na webové stránce„ podepsat“ úvěrovou smlouvu namísto žalované a využít i jejího dokladu totožnosti. Logickým výkladem citovaných ustanovení tak soud nutně dospěl k závěru, že smlouva nebyla uzavřena v písemné formě s ohledem na absenci podpisu žalované. 16. Vzhledem k dikci ustanovení § 110 zákona o spotřebitelském úvěru tak žalobkyně v řízení (v důsledku neuzavření úvěrové smlouvy v písemné podobě) mohla být úspěšná toliko se svým nároke