207 C 170/2023-41 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 12 540 Kč se zákonným úrokem z prodlení z jistiny od [datum] do zaplacení s poukazem na to, že mezi [právnická osoba] [IČO], jako právním předchůdcem žalobkyně, a žalovaným byla dne [datum] a předtím ještě [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] resp. [číslo] (fakticky spotřebitelském úvěru), na základě které žalovaný převzal v hotovosti částku 10 000 Kč z prvně jmenované smlouvy a 5 000Kč z druhé smlouvy, každou se zavázal zaplatit úvěrujícímu spolu s poplatkem, který v případě prvé smlouvy činil 6 960 Kč a dluh byl splatný v 53 týdenních splátkách po 320 Kč do [datum], v případě druhé smlouvy to byl poplatek 2 750 Kč, celý dluh splatný v 31 týdenních splátkách po 250 Kč do [datum]. Protože žalovaný úvěr řádně neuhradil, v případě prvé smlouvy zaplatil celkem 960 Kč, v případě druhé smlouvy zaplatil 1 500 Kč, úvěrující mu v souladu se smlouvou účtoval navíc úrok z prodlení 8 557,51 Kč v případě prvé smlouvy a v případě druhé smlouvy 4 340,19 Kč, vždy za dobu od původního data splatnosti celého dluhu. Žalovaný neuhradil zbytek dluhu ani přes předžalobní upomínku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní [datum], došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, a to s účinností od [datum]. Žalobkyně se domáhá toliko vydání bezdůvodného obohacení, které představuje nesplacená část jistiny, dále požaduje zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po postoupení pohledávek. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud dospěl na základě předložených listin k následujícím skutkovým zjištěním: Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] a předtím ještě [datum] (obojí v režimu spotřebitelského úvěru) a smluvních podmínek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřeli 2x smlouvu, dle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč, předtím ještě 5 000 Kč, žalovaný částku vždy převzal v hotovosti proti podpisu a zavázal se tuto půjčku vrátit spolu s poplatkem, to vše ve sjednaných týdenních splátkách, RPSN činí v prvém případě 206,8 %, ve druhém případě dokonce 365,1%, tedy mnohonásobně více, než bylo v době poskytnutí půjček obvyklé u bank. Nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaný splatil jakoukoli částku nad rámec tvrzení žalobkyně. 4. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] zaslala žalovanému výzvu, v níž jej vyzvala k uhrazení zbývající části dluhu ve lhůtě do [datum] a upozornila jej na možnost soudního vymáhání pohledávky. 5. Soud postupoval podle obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen„ obč. zák.“), tj. právního předpisu, jehož platnost a účinnost skončila [datum], neboť právní důvod žaloby se opírá o skutečnosti vzniklé před tímto datem (§ 3028 odst. 3 platného obč. zákoníku č. 89/2012 Sb.), aktuální výše úroků z prodlení je dána podle vl. nař. [číslo] Sb. 6. Podle § 451 a násl. obč. zák. platí, že bezdůvodným obohacením je i plnění z neplatné smlouvy, tedy že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí předmět obohacení vydat tomu, na jehož úkor se obohatil. Podle těchto ustanovení soud poměr mezi účastníky posoudil při zjištění, že půjčky byly v obou případech poskytnuty, aniž by byly dodrženy podmínky tehdy platného obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. a zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., což při kogentnosti tehdy platného obč. zák. mělo za následek absolutní neplatnost smluv s povinností pouze vydat předmět bezdůvodného obohacení. 7. Podle ust. § 517 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (aktuálně [číslo] Sb.). 8. V daném případě po provedeném dokazování a zhodnocení všech zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba je co do předmětu (bez části příslušenství) důvodná, a to bez ohledu na podrobnější zkoumání, zda smlouva, která byla mezi účastníky uzavřena, či některá ujednání v ní, jsou platná či nikoli. Částku ve výši 10 000 Kč, předtím ještě 5 000 Kč žalovaný převzal, žalobkyni však v plné výši poskytnutou částku nevrátil. Žalobkyně požaduje po žalovaném pouze uhrazení jistiny, částku, kterou žalovanému poskytla, tedy 3 500 Kč jako dluh z druhé smlouvy a 9 040 Kč jako dluh z prvé smlouvy. Jedná se o částku, kterou by žalovaný musel jakožto bezdůvodné obohacení žalobkyni uhradit i za situace, kdy je smlouva o zápůjčce neplatná. Proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Kromě jistiny přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z částky 9 040 Kč, resp. 3 500 Kč, neboť tím, že žalovaný tyto částky nevrátil řádně a včas, se bezesporu do prodlení dostal. Zákonný úrok z prodlení soud přiznal žalobkyni od [datum], tedy ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění na výzvu žalobkyně, navazující na postoupení pohledávek, o němž byl žalovaný řádně informován. Dnem [datum] dochází k prodlení a úrok z prodlení se odvíjí od vl. nař. [číslo] Sb. (výrok I.). 9. V té souvislosti soud zamítl část požadovaného úroku z prodlení, neboť při vyhodnocení smlouvy jako neplatné a při požadavku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je třeba vycházet z data splatnosti dle výzvy věřitele (§ 563 obč. zák. 1964). Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud ze znění smlouvy o půjčce uzavřené mezi původními účastníky k závěru, že se žalovaný zavázal uhradit půjčku navýšenou o neodůvodněný poplatek, který v přepočtu na dobu jednoho roku představuje u prvně jmenované smlouvy 68,3% jistiny a u druhé smlouvy 92,3% ročně, a pokud by mělo jít o úrok, byl by jako lichevní absolutně neplatný. Plnění žalovaného ve výši poplatku tak není možno požadovat, věřitel má nárok na vrácení jistiny a případně úroku z úvěru, ten byl ovšem shledán absolutně neplatným. Nebylo možno zohlednit úrok z prodlení vyčíslený absolutní částkou za období tvrzeného prodlení od data poslední splátky do [datum], neboť byl zjevně propočítán z celého (neplatného) základu, ale ani propočet ze správného základu by nemohl být po právu. Soud proto zamítl i část požadovaného úroku z prodlení z řádného základu, neboť při vyhodnocení smlouvy jako neplatné a při požadavku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je třeba vycházet z data splatnosti dle výzvy věřitele s termínem splacení [datum], žaloba tak byla ve zbytku příslušenství zamítnuta (výrok II.). 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měla co do výše předmětu řízení úspěch žalobkyně, neúspěch se týkal části příslušenství, k němuž se pro tento účel nepřihlíží, a proto soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 452 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 540 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.