209 C 103/2023-38 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 21. 6. 2021 se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohu [číslo] tvořil Předpis splátek pro žalovanou zvolenou variantu úvěru. Na základě smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala, že spolu s jistinou ve výši 15 000 Kč uhradí původnímu věřiteli také příslušenství úvěru celkem ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku 27 888 Kč ve 14 splátkách po 1 992 Kč měsíčně. Splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadala na den 21. 8. 2022. Žalobkyně uvedla, že žalovaná sama v žádosti o úvěr uvedla základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o její finanční situaci, jakými jsou údaje o jejích příjmech, zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výdajích a požadované výši úvěru, tyto údaje žalovaná stvrdila svým podpisem. Její právní předchůdkyně také vyznačila na příslušném dokumentu listiny, které žalovaná k posouzení své bonity předložila. V žalobě žalobkyně dále uvedla, že žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Zaplatila celkem pouze 2 499,99 Kč. Tato částka byla alokována na jistinu částkou 1 241,94 Kč a na příslušenství pohledávky částkou 1 258,05 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou částky 25 388,01 Kč, která představovala součet zůstatku jistiny ve výši 13 758,06 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 11 629,95 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, to je ke dni 21. 8. 2022. Ode dne 22. 8. 2022 je žalovaná v prodlení. V důsledku prodlení vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení a dále i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že dne 4. 4. 2022 byla mezi ní a původním věřitelem uzavřena Rámcová smlouva o postupování pohledávek ve znění pozdějších dodatků. Na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023. Postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni 3. 2. 2023, to je okamžikem zaplacení kupní ceny za jednotlivé portfolio pohledávek. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 37 432,61 Kč. Po zvážení všech okolností vzniku pohledávky a s ohledem na osobu žalované, žalobkyně učinila rozhodnutí v soudním řízení ku prospěchu žalované neuplatit postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupení smluvní úrok po splatnosti úvěru jakož i kapitalizovaný úrok z prodlení. Požaduje pouze nesplacenou jistinu 13 758,06 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 1 211,90 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 6 691,11 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 1 268,97 Kč a nesplacený inkasní poplatek 2 457,97 Kč. Dále po žalované požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 831,14 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 022,43 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z nesplacené jistiny od 4. 2. 2023 do zaplacení. Žalobkyně doplnila, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky, byla jí zaslána předžalobní výzva. Ani na tu však žalovaná nereagovala. 2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, smlovu o úvěru ze dne 21. 6. 2021 včetně předpisu splátek, žádost o úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, dodatek č. 1 k rámcové smlouvě, dílčí smlouvy včetně relevantní části přílohy, potvrzení o realizované úplatě za postoupené pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu, dopis s návrhem mimosoudního řešení ze dne 26. 2. 2023, výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, dopisy zaslané žalované, předžalobní upomínku včetně podacího archu. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému předvolal obě strany sporu. Avšak ani žalobkyně (její právní zástupce) ani žalovaná se k jednání nedostavili. Žalobkyně se omluvila, odkázala na žalobu a do spisu založené listiny. Žalovaná se z jednání neomluvila, k žalobě se nevyjádřila ani písemně, do spisu nezaložila ani nenavrhla žádné důkazy. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, dokazování provedl do spisu založenými listinami. 4. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, poskytla žalované částku 50 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit na úrocích a dalších poplatcích další částku 12 888 Kč, celkem tedy částku 27 888 Kč, to vše pro případ, že bude spláceno včas a řádně. Pro případ porušení smluvních povinností si účastníci smlouvy dojednali ještě další sankční poplatky. Listinami bylo prokázáno, že žalovaná poskytnuté peníze převzala oproti podpisu, nebylo prokázáno, že by uhradila žalobkyni (její právní předchůdkyni víc než 2 499,99 Kč. Žalobkyně v řízení také prokázala, že na ni přešlo právo pohledávky za žalovanou, že žalovanou o postoupení pohledávky informovala, že ji před podáním žaloby zaslala předžalobní výzvu. Co se však žalobkyni v řízení nepodařilo prokázat, je skutečnost, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala a vyhodnotila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v žalobě sice uvedla obecná tvrzení o tom, že se její právní předchůdkyně touto otázkou zabývala. Jediný důkaz, který tato svá obecná tvrzení podpořila, je listina nazvaná jako žádost o úvěr. Jedná se o formulář, který žalovaná podepsala, a ve kterém vyplnila, popřípadě zakřížkovala políčko, že je zaměstnána od 30. 5. 2020 u [právnická osoba] a to na dobu určitou do 29. 5. 2022, že její příjem ze zaměstnání činí 20 770 Kč, že je to její jediný příjem, že je svobodná, bydlí u rodičů, nemá žádné děti, má střední vzdělání s maturitou, na bydlení včetně poplatků za energie má výdaje pouze 1 000 Kč měsíčně !!, za dopravu, jídlo a všechny ostatní osobní náklady vynaloží 3 860 Kč měsíčně, má srážky ze mzdy 2 593 Kč měsíčně, splácí další půjčky 2 700 Kč měsíčně, dluží [právnická osoba] 20 000 Kč, této společnosti jí zbývá uhradit 23 684 Kč. Ve formulář je zaškrtnuto, že žalovaná předložila k žádosti výplatní pásky a pracovní smlouvu. Žádné listiny však žalobkyně k důkazu nepředložila. Soud měl v úmyslu žalobkyni poučit a vyzvat ji při prvním jednání k doplnění tvrzení a především k doložení tvrzení, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru žalované skutečně s péčí řádného hospodáře posoudila její schopnost a možnosti úvěr (včetně tak vysokého sjednaného příslušenství) splatit. Žalobkyně tím, že se k prvnímu jednání nedostavila, si tak sama možnost být poučena a vyzvána k doplnění vzala, byť si důsledků svého jednání (nedostavení se k prvnímu jednání u soudu) byla vědoma. Tak ale žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplýv