210 C 119/2023-37 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému možnost čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty vždy ve výši nevyčerpaného úvěrového rámce. Úvěrový rámec činil 110 000 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky byla ujednána na 2,33% z výše sjednaného úvěrového rámce se splatností vždy do každého 20. dne toho kterého kalendářního měsíce. 2. V průběhu trvání smluvního vztahu, jak výše uvedeno, vyčerpal žalovaný celkem částku 112 879,64 Kč, na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 23 022 Kč. 3. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně jej ke dni [datum] zesplatnila. Žalobou se žalobkyně domáhá dlužné jistiny ve výši 109 255,31Kč, dlužných poplatků za pojištění ve výši 301,84 Kč, nákladů za vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 2 000 Kč. Požadovaná jistina je představována rozdílem mezi součtem čerpaných částek a úhrad žalovaného, započtených na jistinu. Jedná se proto o částku úvěru, poskytnutou žalovanému, žalovaným žalobkyni neuhrazenou. Poplatky za pojištění tvoří součet dvou poplatků – částky 150,92 Kč, splatné dne [datum] a částky 150,92 Kč, splatné dne [datum] Náklady na vymáhání ve výši 900 Kč 100 Kč za měsíc vymáhání a 130 Kč v případě zaslání doporučené výzvy k plnění, Od [datum] byl účelně vynaložený náklad na vymáhání žalobkyní navýšen na částku 300 Kč za 1 měsíc vymáhání. Jedná se o poměrnou část nákladů na zaměstnanecký aparát, telekomunikační služby, provozní náklady a náklady na systém správy pohledávek žalobkyně. smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč je žalobkyní nárokována na základě čl. 7. úvěrových podmínek žalobkyně. Vzhledem k opakujícímu se prodlení žalovaného byla smluvní pokuta, účtovaná vždy ve výši 500 Kč, celkové naúčtována až do výše 2 000 Kč. Nárokované příslušenství tvoří kapitalizovaný úrok ke dni sepsání žaloby a úrok ve sjednané výši 21,88% ročně, požadovaný ode dne následujícího po sepsání žaloby až do zaplacení. Dále tvoří příslušenství zákonný úrok z prodlení, požadovaný z dlužné jistiny, dlužných poplatků a smluvních pokut, rovněž kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby a dále požadovaný ode dne následujícího po sepsání žaloby až do zaplacení. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 5. Soud zjistil následující skutečnosti. 6. Ve smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne [datum] [číslo] se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr 110 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet měsíčně ve splátkách ve výši 2,33% z výše sjednaného úvěrového rámce se splatností vždy do každého 20. dne toho kterého kalendářního měsíce. Sjednaná byla i smluvní pokuta 500 Kč za prodlení se splátkou, pojištění za 150,92 Kč měsíčně. Ve smlouvě o revolvingovém úvěru je uvedeno, že žalovaný je podnikatel s čistým měsíčním příjmem 20 000 Kč a s příjmem ostatních členů domácnosti 50 000 Kč, svobodný, počet dětí 0, žije u rodičů. Žalovaný je zde podepsán kódem [číslo]. 7. V úvěrové zprávě má žalovaný uvedeno, v systému ISIR nebyl žalovaný nalezen, dále jej prověřila v registrech NRKI (výsledek [příjmení]), a [příjmení] (výsledek [příjmení]). Vypočetla jeho limit nejvyšší měsíční splátky („ MLS“). 8. Podle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaný za období od [datum] do [datum] vyčerpal jistinu celkem ve výši 112 879,64 Kč, na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 23 022 Kč. 9. Z výzvy ke splacení ze dne [datum] včetně podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl o zaplacení celého čerpaného úvěru upomínán, a to ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy. Dopisem (předžalobní výzvou) ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení částky, kterou jí žalovaný měl dlužit na základě smlouvy o úvěru. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 15. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 16. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 17. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], OPR-Finance, C [číslo], a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). 18. Soud má za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nej