210 C 220/2022-29 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení dlužné jistiny + poplatku ve výši 16 000 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 580 Kč (po snížení původní smluvní pokuty ve výši 4 220 Kč o částečnou úhradu žalované), dále se domáhala zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky. Uvedla, že se jedná o dluh žalované ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené dne 30. 6. 2021 mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem, na základě které žalovaná obdržela zápůjčku ve výši 10 000, kterou se zavázala splatit ve 3 měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne 6. 9. 2021 spolu s poplatkem ve výši 6 000 Kč, přičemž uhradila pouze částku 3 640 Kč. V důsledku prodlení žalované vznikla též povinnost zaplatit paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky sjednanou ve smlouvě a sjednanou smluvní pokutu 0,10% denně z dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky. 2. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. 3. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila prostřednictvím své právní zástupkyně a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a při jednání vycházel z listinných důkazů, založených ve spise. 4. Z předložené smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 6. 2021, všeobecných smluvních podmínek spolu s potvrzením o platbě z účtu žalobkyně a nesporným tvrzením o vyplacení částky 10 000 Kč bylo prokázáno, že žalobkyně z titulu uvedené smlouvy o zápůjčce zaslala žalované na její účet částku 10 000 Kč. Jak prokazuje nerozporované tvrzení žalobkyně, žalovaná zaplatila žalobkyni pouze částku 3 640 Kč, která byla zcela zahrnuta na smluvní pokutu. 5. Soud z předložených listin uzavřel, že žalobkyně nedoložila, tedy neunesla důkazní břemeno ohledně své povinnosti před poskytnutím zápůjčky posoudit úvěruschopnost žalované. 6. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 7. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen také„ zsu“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem… 9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US 4129/18 ze dne 26.2.2019 se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1. zákona č. 145/2010 a obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila. 10. V souzeném případě soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla smlouva o zápůjčce platně uzavřena z důvodu porušení povinnosti žalobkyně dané § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, nicméně prokázáno bylo, že žalobkyně na poskytla žalované částku 10 000 Kč, kterou žalovaná žalobkyni dosud zcela nevrátila. Nevrácená část představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně. Soud proto podle § 2991 občanského zákoníku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 6 360 Kč (10 000 Kč – 3 640 Kč). 11. Nárok z bezdůvodného obohacení byl podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku splatný k výzvě žalobkyně, k čemuž došlo až upomínkou žalobkyně ze dne 3. 10. 2022, kde je určena splatnost v tomto konkrétním případě do dne 6. 10. 2022. Jestliže žalovaná dluh tohoto dne nezaplatila, dostala se podle § 1968 občanského zákoníku dnem 7. 10. 2022 do prodlení a je podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ve spojení se žalobou (kdy soud nejde nad žalobní návrh) povinna zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení ve výši, jak uvedeno v I. výroku rozsudku.