216 C 13/2023-68 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 41 239,94 Kč s úroky z prodlení s odůvodněním, že dne 29. 7. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla dne 29. 7. 2020 žalovanému 29 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit úrok 37 277 Kč a administrativní poplatek 24 000 Kč v 59 měsíčních splátkách po 1 505 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že nahlédla do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a vyžádala si informace od žalovaného, zejména výpisy z účtu, výplatní pásky a formulář příjmů a výdajů. Na základě toho vycházela z příjmu žalovaného ve výši 18 270 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného vyhodnotila žalobkyně (na základě výpisů) svým skóringovým systémem. Žalovaný zápůjčku nesplácel řádně a včas, a proto ji žalobkyně ke dni 14. 11. 2022 zesplatnila. Žalovaný dosud na svůj dluh zaplatil 30 100‬ Kč. Žalobkyně konkrétně požadovala tyto nároky: jistinu (24 529 Kč), úroky (0 Kč), administrativní poplatek (3 200 Kč), úrok z prodlení z jednotlivých dlužných splátek (248,22 Kč), úrok z prodlení po zesplatnění do 18. 1. 2023 (540,22 Kč), úrok z prodlení ve výši 15 % částky 24 529 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení, smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně z jednotlivých dlužných splátek do zesplatnění v kapitalizované výši 2 987 Kč, smluvní pokutu za prodlení po zesplatnění do 18. 1. 2023 ve výši 0,1 % denně v kapitalizované výši 2 253,50 Kč a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 400 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán. Bylo proto jednáno v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy [číslo] potvrzení, splátkového kalendáře, sazebníku poplatků a obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 29. 7. 2020 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně vyplatila žalovanému zápůjčku ve výši 29 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit jistinu, úrok a dále poplatek za správu ve výši 24 000 Kč v 60 měsíčních splátkách po 1 505 Kč. Částka 1 885 Kč byla z úvěrové částky použita na úhradu předešlé zápůjčky. Pro případ prodlení se splacením splátky či její části byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky. Pro případ nesplnění povinnosti uhradit dluh po zesplatnění byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána i povinnost žalovaného nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému dne 29. 7. 2020 vyplatila částku 27 115 Kč. 4. Z tvrzení žalobkyně a z bilance předpisů a plateb a z vyčíslení pohledávky vzal soud za zjištěné, že žalovaný zaplatil žalobkyni na tento úvěr částku 30 100 Kč. 5. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 12. 2022 s dodejkou bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení duhu do 6. 1. 2023. 6. Ke zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní byly k důkazu provedeny: výpis z centrální evidence exekucí, formulář, kopie občanského průkazu, výplatní pásky, výstupu z insolvence a výpisy z účtu. 7. V nepodepsaném formuláři příjmů a výdajů žalovaný žalobkyni před uzavřením smlouvy uvedl, že dosahuje čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání ve výši 18 000 Kč, na pravidelné splátky půjček měsíčně vydá 2 500 Kč, jeho průměrné měsíční výdaje činí 5 500 Kč, bydlí v nájmu, neuvedl žádné výdaje za bydlení a energie a uvedl, že nemá žádné vyživované osoby. Ovšem z výpisu z účtu žalovaného za duben 2020 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek žalovaného činil – 462 Kč a konečný – 2 604 Kč; příjem činil 18 076 Kč a 1 683 Kč, příjem z půjčky 1 300 Kč, pravidelné měsíční platby činily kolem 20 000 Kč. V červenci 2020 činil počáteční zůstatek žalovaného – 2 232,69 Kč a konečný zůstatek – 401,41 Kč, příjmy ze zaměstnání 14 894 Kč a 1 683 Kč, od soukromých osob obdržel 5 500 Kč, za splátky úvěrů a jiné pravidelné platby hradil kolem 15 000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za červen 2020 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek žalovaného činil – 2 362,21 Kč a konečný zůstatek – 2 232,69 Kč, jeho příjem ze zaměstnání činil 15 287 Kč a 1 683 Kč, pravidelné výdaje včetně splátek jiných úvěrů minimálně kolem 16 000 Kč. Z výpisu z účtu za květen 2020 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil – 2 604,16 Kč a konečný zůstatek – 2 362,21 Kč, příjem ze zaměstnání 16 384 Kč a 612 Kč, pravidelné výdaje kolem 16 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila, že proti žalované není vedeno exekuční ani insolvenční řízení a že občanský průkaz je platný. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 13. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 14. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr