217 C 19/2023-53 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení 23 607 Kč na jistině se zákonným úrokem z prodlení, částky 97,02 Kč jako nesplaceného kapitalizovaného úroku z prodlení z jistiny, nákladů na upomínání ve výši 473 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 879 Kč a smluvní pokuty ve výši 236,07 Kč. To vše s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 24. 11. 2021 uzavřena po posouzení úvěruschopnosti žalované smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalované vyplacen úvěr ve výši 25 000 Kč, který se zavázala zaplatit spolu s úrokem kapitalizovaným částkou 30 642,68 Kč v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 1 545,63 Kč. Dne 25. 4. 2022 byl uzavřen dodatek k této smlouvě formou druhé smlouvy o úvěru, kdy byla upravena výše úvěru nově na jistině na částku 23 915, 08 Kč, kterou se žalovaná dodatkem zavázala zaplatit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 25 540,71 Kč v 32 pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy do každého 24. dne v měsíci ve výši 1 545,63 Kč nejpozději do splatnosti poslední splátky dne 24. 12. 2024. Z důvodu neplacení pravidelných splátek byl úvěr ke dni 24. 9. 2022 zesplatněn. Pro případ prodlení se splácením byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně; žalobkyně nárokuje smluvní pokutu z dlužné jistiny ve výši 23 607 Kč za období od 25. 9. 2022 do 5. 10. 2022. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Žalovaná byla o zaplacení dluhu upomenuta předžalobní upomínkou. 2. Podáním ze dne 2. 3. 2023 vzala žalobkyně žalobu co do částky 5 115,07 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 4 879 Kč a smluvní pokutu ve výši 236,07 Kč zpět, co do této částky bylo pro zpětvzetí žaloby řízení částečně zastaveno usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 7. 3. 2023 čj.: 217 C 19/2023-47, které právní moci nabylo dne 25. 3. 2023. Soud tak rozhodoval o nároku žalobkyně na zaplacení jistiny ve výši 23 607 Kč se zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 97,02 Kč (od 25. 9. 2022 do 5. 10. 2022) a o nákladech spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. 3. Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. Pouze nepodepsaným e-mailovým podáním ze dne 3. 4. 2023, které bylo soudkyni předloženo až po skončení ústního jednání a vynesení rozsudku sdělila, že částku 14 000 Kč zaplatila žalobkyni dne 3. 4. 2023 a zároveň požádala při rozhodování o nákladech řízení o zohlednění tvrzení, že od žalobkyně neobdržela žádný doklad o postoupení pohledávky, prostřednictvím pošty a ani datové schránky jí nebylo nic doručeno, žádný inkasní inspektor jí nenavštívil. 4. Ve věci bylo dne 4. 4. 2023 od 8:30 hodin jednáno podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila prostřednictvím svého právního zástupce, žádost žalované o odročení jednání z důvodu kontaktu s osobou pozitivní na covid byla soudkyni doručena až po jednání, navíc by byla žádost o odročení jednání nedůvodná, protože tvrzený důvod pro odročení nebyl nijak doložen. 5. Z vyjádření žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaná celkem na úvěr zaplatila částku 7 786,89 Kč (23. 12. 2021 1 545,63 Kč, 28. 1. 2022 částku 1 550 Kč, dne 21. 2. 2022 částku 1 541,26 Kč, dne 24. 3. 2022 částku 1 550 Kč a dne 31. 5. 2022). K výzvě soudu k předložení důkazů k prokázání tvrzení o posuzování úvěruschopnosti žalované poskytovatelem úvěru před jeho poskytnutím žalobkyně sdělila, že důkazy nedisponuje. 6. Soud v řízení provedl níže uvedené listinné důkazy.: Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Z listinného zobrazení elektronických dokumentů nazvaných„ smlouva o úvěru splatném ve splátkách [číslo] ze dne 24. 11. 2021 a ze dne 25. 4. 2022 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč splatný v 36 měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 30 642,68 Kč při úrokové sazbě 62,14 % ročně. Dle listiny ze dne 25. 4. 2022 se společnost [právnická osoba] zavázala vyplatit žalované úvěr ve výši 23 915 Kč. Totožnost žalované při elektronickém uzavírání smlouvy byla ověřena verifikační platbou ve výši 1 Kč zaslanou z účtu žalované dne 5. 4. 2017 č.ú. [bankovní účet]. Výpis z účtu společnosti [právnická osoba] prokazuje, že tato společnost poukázala dne 24. 11. 2021 na předně jmenovaný účet žalované částku 25 000 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky zasílané společností [právnická osoba] žalované na adresu havířská 722, [obec] ve spojení s poštovním podacím archem má soud za prokázané, že žalovaná byla původním věřitelem vyrozuměna o postoupení pohledávky z titulu smlouvy o úvěru na žalobkyni a zároveň byla vyzvána k k zaplacení celkem částky 28 893,91 Kč do 27. 10. 2022. Předžalobní výzva k zaplacení ze dne 24. 9. 2022 dokládá výzvu žalované od společnosti [právnická osoba] k zaplacení tohoto dne, přičemž poštovní podací lístek dokládá, že výzva byla doručena do dispozice žalované na její adresu [ulice a číslo] – odeslána byla 24. 9. 2022. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 10. 2022 bylo shledáno, že žalovaná byla vyrozumívána a vyzývána k zaplacení také dopisem z tohoto data. Předžalobní upomínka právního zástupce žalobkyně dokládá výzvu žalované k zaplacení před podáním žaloby s upozorněním na jinak soudní vymáhání dluhu. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaná byla upomínána o zaplacení obyčejným dopisem ze dne 17. 11. 2022 a prostřednictvím výjezdu terénního pracovníka dne 30. 11. 2022 a 14. 12. 2022. K okamžiku vyhlášení rozsudku nebylo ze strany žalované tvrzeno, že by zaplatila větší částku než 7 786,89 Kč, když tvrzení o zaplacení částky 14 000 Kč nebylo k tomuto okamžiku obsahem soudního spisu. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 9. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.