218 C 50/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO])) uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 10 000 Kč. Na základě této smlouvy žalovaný převzal finanční hotovost ve výši 10 000 Kč, což stvrdil svým podpisem na úvěrové smlouvě. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i částku 8 592 Kč, která je tvořena kapitalizovaným úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru a inkasním poplatkem. Žalovaný byl podle smlouvy povinen úvěr splatit v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, počínaje od měsíce následujícího po podpisu smlouvy. Splatnost poslední splátky připadala na den [datum]. Žalovaný zaplatil pouze částku 1 328 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil původní věřitel celou pohledávku na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný o zaplacení marně upomínán předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 2. Na výzvu soudu, aby žalobkyně doplnila tvrzení a důkazy k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně s odkazem na příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru uvedla, že původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. Podle údajů uvedených žalovaným mu měsíčně zbývalo k úhradě případných dalších závazků 4 282 Kč, byl tedy schopen splácet předmětný úvěr. Tato tvrzení byla doložena žádostí o úvěr, pracovní smlouvou, částí nájemní smlouvy a výplatními lístky. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („ o. s. ř“), bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru ze dne [datum], žádosti o úvěr ze dne [datum], smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne [datum] právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 8 592 Kč, tj. celkem se zavázal zaplatit 18 592 Kč. Dlužná částka měla být splacena v 14 splátkách po 1 328 Kč měsíčně. Žalovaný úvěr nesplácel, podle tvrzení žalobkyně uhradil pouze jednu splátku ve výši 1 328 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek je dána aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání předmětné pohledávky. K doložení tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, předložila žalobkyně žádost o úvěr ze dne [datum]. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný ke své osobě a svým poměrům formou vyplněného dotazníku uvedl, že je svobodný, nemá děti, bydlí v nájmu a je zaměstnán v pracovním poměru na dobu určitou. Měsíční příjem žalovaného byl uveden ve výši 15 143 Kč. Běžné výdaje na bydlení byly vyčísleny částkou 5 150 Kč měsíčně, náklady na dopravu, jídlo a ostatní osobní náklady byly uvedeny ve výši 2 000 Kč měsíčně, srážky ze mzdy ve výši 2 383 Kč měsíčně a měsíční splátky stávajících půjček ve výši 1 328 Kč. Použitelný příjem, tj. rozdíl mezi příjmy a výdaji, byl 4 282 Kč. K doložení tvrzených příjmů a výdajů byla předložena pracovní smlouva ze dne [datum], podle které byl žalovaný zaměstnán jako číšník v Restauraci [anonymizováno] v [obec] na dobu určitou od [datum] do [datum]. Tarifní měsíční hrubá mzda byla sjednána ve výši 21 700 Kč. Podle výplatních lístků za únor, březen a duben 2021 činila čistá mzda žalovaného v každém z uvedených měsíců 15 143 Kč, za únor byla provedena srážka ze mzdy ve výši 2 760 Kč, za březen ve výši 2 070 Kč a za duben ve výši 2 320 Kč. Dále byla předložena část nájemní smlouvy, a to pouze strany 1 a 7, z níž bylo zjištěno, že žalovaný si dne [datum] pronajal byt ve [obec], části smlouvy týkající se doby nájmu a výše nájemného a služeb poskytovaných s nájmem však předloženy nebyly a tyto údaje tak nebylo možné zjistit. Poslední strana smlouvy obsahuje pouze poznámku, že nájem za listopad 2020 bude zaplacen dne [datum] v hotovosti ve výši 5 150 Kč. 5. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru písemně uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel si ověřil totožnost žalovaného a zjišťoval jeho osobní i majetkové poměry, tato zjištění však nesprávně vyhodnotil. Z výplatních lístků a prohlášení žalovaného vyplývá, že jeho jediným příjmem byla mzda ve výši 15 143 Kč. S ohledem na neúplnost nájemní smlouvy nebylo možné ověřit údaj o výši nájemného, nelze totiž vyloučit, že uváděná částka 5 150 Kč představovala pouze poměrnou část nájemného za listopad 2021, neboť smlouva byla uzavřena [datum]. Soud též nepovažuje za reálný údaj o celkových osobních nákladech žalovaného pouze ve výši 2 000 Kč měsíčně, zvláště za situace, kdy žalovaný bydlel ve [obec] a pracoval v [obec]. Žalovaný musel cestovat do zaměstnání, lze očekávat, že užíval mobilní telefon a vznikaly mu běžné výdaje na stravu a domácnost. Vedle toho je zřejmé, že v době uzavření smlouvy měl žalovaný i jiné závazky v nezanedbatelné výši v porovnání s výší jeho čisté mzdy. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalovaného splácet úvěr, úvěr neměl být žalovanému poskytnut. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný od původního věřitele převzal částku ve výši 10 000 Kč, dle tvrzení žalobkyně uhradil 1 328 Kč, ke dni podání žaloby tudíž žalovaný žalobkyni dlužil na jistině částku 8 672 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142, odst. 2 o. s. ř., kdy každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Náhrada nákladů proto nebyla přiznána žádnému z účastníků.