218 C 97/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení úvěru ve výši 13 000 Kč, poplatků spojených s úvěrem v celkové výši 3 704 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 170 Kč s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne 28. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 3 510 Kč a poplatky za služby„ Presto“ ve výši 165 Kč a informační SMS servis ve výši 29 Kč měsíčně do 28. 7. 2022. Dále se žalovaný zavázal pro případ prodlení se splacením úvěru hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách [webová adresa]. V rámci toho vyplnil své identifikační údaje, totožnost žalovaného byla doložena kopií jeho občanského průkazu. Výplata finančních prostředků na bankovní účet žalovaného byla prokázána zprávou [právnická osoba] Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by podle uzavřené smlouvy úvěr žalobkyni vrátil, soud proto vycházel z toho, že úvěr (v celém rozsahu) zaplacen nebyl. 4. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že nejprve zjistila u žalovaného informace týkající se celkového počtu členů domácnosti žalovaného žijících se žalovaným ve společné domácnosti, dále počet členů společné domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje žalovaného, jeho čisté příjmy. Dále žalobkyně ověřovala, zda žalovaný nemá záznamy v registrech: Centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík, Registr neplatných dokladů MVČR, Registr TelcoScore, Společnost pro informační databáze, a. s., Registr hledaných osob PČR, Registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík - kontrola platnosti adresy a Registr„ sankční seznamy“. K ověření příjmů žalovaného získala žalobkyně se souhlasem žalovaného prostřednictvím služby Kontomatik výpisy z běžného účtu žalovaného. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že počet členů ve společně hospodařící domácnosti jsou tři, každý z nich s příjmem. Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila 8 052 Kč, na bydlení 2 000 Kč, další nezbytné výdaje 2 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 4 000 Kč. Žalovaný uváděl čistý měsíční příjem ve výši 29 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 31 583 Kč, disponibilní příjem 17 700 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného se pohyboval kolem 30 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný v době od 21. 4. 2022 do 27. 6. 2022 čerpal úvěry od nebankovních poskytovatelů úvěru v celkové výši 243 000 Kč. Žalovaný měl značné výdaje na internetové sázky, kdy za květen 2022 vynaložil na sázkách více než 215 000 Kč a za červen 2022 více než 110 000 Kč. 5. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (zápůjčku). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se dotazovala na osobní poměry, příjmy a výdaje žalovaného. K ověření příjmů byly předloženy výpisy z účtu žalovaného Z výpisů z účtu žalovaného současně vyplývá značně rizikové jednání žalovaného, který v krátké době před poskytnutím předmětného úvěru čerpal další úvěry ve výši téměř 250 000 Kč a současně vynakládal velmi vysoké částky na sázky. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně sice zkoumala poměry žalovaného, avšak nesprávně je vyhodnotila, neboť s ohledem na rizikové jednání žalovaného neměl být další úvěr vůbec poskytnut. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný od žalobkyně převzal částku ve výši 13 000 Kč, dle tvrzení žalobkyně nic neuhradil, ke dni podání žaloby tudíž žalovaný žalobkyni dlužil na jistině částku 13 000 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 127,92 Kč, přičemž tato částka představuje 46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 874 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.