219 C 161/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr [číslo] ve výši 112 000 Kč, který žalovaný dosud nevrátil a stejně tak nezaplatil ani jiné sjednané nároky. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem pouze 48 156 Kč. Před uzavření smlouvy prověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, a to konkrétně prostřednictvím registrů, posouzením příjmové a výdajové stránky žalovaného a přezkoumáním informací o žalovaném o proměnných jako je například věk, rodinný stav a závazky u jiných společností. Celkový dluh žalovaného sestává z jistiny ve výši 86 008,80 Kč, poplatků ve výši 312 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 148 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 400 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč a příslušenství spočívající v úroku a úroku z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /). 3. Z předložených listin soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně (jejíž subjektivita byla zjištěna z výpisu z veřejného rejstříku) a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla dne 18. 12. 2020 žalovanému úvěr ve výši 112 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splácet v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 3 512 Kč s první splátkou dne 21. 01. 2021. Sjednaná roční úroková sazba činila 15,28 %. Dále strany v rámci smlouvy o úvěru sjednaly pojištění schopnosti úvěr splácet v rámci Balíčku pojištění MAX+ s měsíčním pojistným po 284 Kč, přičemž do zesplatnění neuhradil žalovaný 4 splátky. Sjednané poplatky za odložení a změny splátek činily dle úvěrových podmínek a smlouvy 39 Kč za každý takový případ, přičemž žalovaný takto využil možnosti změnit splátky 8x v celkové výši 312 Kč. V rámci úvěrových podmínek strany sjednaly náhradu nákladů na vymáhání ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání a 130 Kč v případě zaslání doporučeného dopisu (od 01. 05. 2022 navýšeno na 300 Kč/měsíc). Dále strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou splátky. (zjištěno z úvěrové smlouvy, úvěrových podmínek, pojištění, opisu proplacení, bilance předpisů a plateb) Vzhledem k tomu, že byl žalovaný v prodlení se splácením úvěru, žalobkyně úvěr ke dni 23. 05. 2022 zesplatnila. Pokud jde o posuzování úvěruschopnosti žalovaného, vyšla žalobkyně zejména z prohlášení žalovaného, podle něhož by žalovaný neměl mít děti, měl by mít družku a bydlet ve státním bytě. Žalovaný měl pracovat jako zaměstnanec s příjmem ve výši 21 000 Kč, kdy partnerka měla mít příjem 23 000 Kč s tím, že výše splátek jiným společnostem měl činit 14 000 Kč a dále neměl mít jiné záznamy v příslušných registrech. Tyto údaje nebyly žalobkyní soudu jakkoli příslušnými potvrzeními prokázány (např. doložením pracovní smlouvy, výplatní pásky, nákladů na bydlení, výpisy z registrů apod.). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu. (zjištěno dále z potvrzení o provedení ověření bonity, upomínky, předžalobní výzvy, podacích archů). Z výpisu ARAD bylo zjištěno, že průměrná výše úroku u spotřebitelských úvěrů činila v době uzavření smlouvy 7,72 % ročně. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 7. Podle § 1727 o.z, každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky. 8. Žalobkyně sice tvrdila, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného, žádné důkazy však v tomto směru soudu nepředložila. Žalobkyně tak nijak nedoložila, že ověřovala skutečné příjmy a výdaje žalovaného, a že žalovaného lustrovala v úvěrových registrech. Soud tak ze žalobkyní předložených důkazů neměl za prokázané, že žalobkyně posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, a měl tak v úmyslu ji při jednání ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř v tomto směru poučit. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. 9. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako celek absolutně neplatnou (včetně souvisejících nároků), k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.), V režimu ust. § 1727 o.z. je pak neplatnou i závislá smlouva o pojištění, která byla v rámci úvěrové smlouvy také uzavřena. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 10. Žalobkyně však poskytla žalovanému částku 112 000 Kč, přičemž žalovaný jí dle nerozporovaných tvrzení dosud vrátil toliko 48 156 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 63 844 Kč v režimu zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat od 07. 06. 2022, tedy po uplynutí 14 denní lhůty k plnění určené žalobkyní ve výzvě z 23. 05. 2022, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 636,98 Kč, přičemž tato částka představuje 44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 444 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 88 868,80 Kč sestávající