219 C 177/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaným byla prostřednictvím elektronických prostředků uzavřena dne 19. 8. 2020 smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný načerpal celkovou částku 22 695,60 Kč, kterou se zavázal vrátit do 27. 5. 2022. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného lustracemi v databázích ISIR, [příjmení], CRKI a EUCB, dále vycházela z rozdílu mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného. Žalovaný i přes výzvu žalobkyně nezaplatil ničeho a dluží výše uvedenou částku. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 27. 1. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy, přestože byl řádně předvolán, nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, odročení nežádala. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu: 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru a obchodních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 19. 8. 2020 smlouvu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový revolvingový úvěr do výše limitu sjednaného v částce 80 000 Kč, úvěr měl být čerpán prostřednictvím výplaty věřitelem na bankovní účet dlužníka. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 10,50 % měsíčně, a to v měsíčních splátkách ve výši min. 11 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem a poplatkem, případně ve výši 1 000 Kč, podle toho, která částka je vyšší. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a RPSN činila 231,39 %. Pro případ prodlení žalovaného se splácením byly sjednány sankce (náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s prodlením, smluvní pokuta, zesplatnění). Z platební informace bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalovanému, že jeho celkový dluh ke dni splatnosti, tj. k 27. 5. 2022, činí 22 640,39 Kč. Ze smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní jako postupníkem a právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a že žalovaný byl o této skutečnosti informován. Z předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomenut o zaplacení do tří dnů. 5. Z formuláře„ loan application info“ soud neučinil zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci samé, jistě se nejedná o relevantní potvrzení o vyplacené částce dlužníkovi. Současně soud nedospěl k jakémukoli zjištění týkající se této věci z přehledu předpisů a plateb, když v tomto není žádným způsobem specifikováno, o jaký nebo koho závazek by se mělo jednat, není uvedeno žádné číslo smlouvy či obdobné identifikační údaje a konečně, když tato tabulka má taktéž pouhou povahu tvrzení, avšak nepředstavuje žádný důkaz o skutečné výplatě úvěru. 6. Ze žalobkyní předložených důkazů také nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 10. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. Žalobkyně sice uvedla určitá tvrzení, ale neposkytla k nim jediný důkaz. Žalobkyně tak neprokázala, že její právní předchůdkyně skutečně a případně jak konkrétně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, dluhovou situaci, zda má exekuce či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení apod. (srov. shodně rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2018, č. j. 27Co 377/2017-101). Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 11. Soud se dále zabýval tím, zda nemá být nárok žalobkyni přiznán z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. V tomto směru měl soud rovněž v úmyslu žalobkyni při jednání poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, aby označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že žalovaný úvěr v tvrzeném rozsahu skutečně čerpal, když předložená faktura ani přehled k prokázání čerpání úvěru nepostačují (viz výše uvedené). Za důkaz prokazující čerpání úvěru považuje soud např. výpis z účtu, který však žalobkyně musí mít bez problémů k dispozici (zvláště když plnění mělo dle smlouvy probíhat formou převodu na účet žalovaného). Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a své břemeno důkazní ohledně čerpání úvěru neunesla. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tudíž prokázáno nebylo a soud musel žalobu zamítnout v celém rozsahu. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když ve věci plně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.