222 C 5/2023-34 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 31 719,62 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. Žalovaný uzavřel dne 24. 5. 2017 s žalobcem smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky, Úvěrové podmínky pro podnikatele, Sazebník KB a Oznámení o úrokových sazbách. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč, který žalovaný čerpal jednorázově nejpozději dne 30. 5. 2017. Strany si dále sjednaly podmínky pravidelného měsíčního splácení úvěru se splátkou po 8 580 Kč, a to včetně úroku ve výši 7,69 % ročně. Žalovaný podmínky splácení řádně neplnil. Žalobce se domáhá úhrady své pohledávky sestávající z jistiny ve výši 22 893,40 Kč a úvěrových poplatků ve výši 8 826,22 Kč v souladu se Sazebníkem, ohledně nichž žalobce odkázal na přílohy k žalobě, z čehož částka 3 500 Kč odpovídá poplatkům za upomínky. Žalobce dále požaduje úrok a úrok z prodlení ve smluvní výši, přičemž příslušenství je částečně kapitalizováno, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobce s takovým postupem předem souhlasil, soud ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s tímto postupem souhlasí. Protože žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud provedl ve věci dokazování Smlouvou o úvěru ze dne 24. 5. 2017, Všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba], Úvěrovými podmínkami pro podnikatele, historickým výpisem o úvěru žalovaného ze dne 20. 9. 2022, oznámením o úrokových sazbách, sazebníkem [právnická osoba] a předžalobní upomínkou ze dne 23. 7. 2021. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které mu poskytl úvěr ve výši 300 000 Kč, jenž žalovaný v plné výši čerpal, a žalovaný se zavázal bance úvěr splácet spolu se sjednaným 7,69% úrokem a uhradit jí poplatky za služby, to vše způsobem uvedeným v obchodních podmínkách. Žalovaný pak úvěr řádně nesplácel. Dlužná jistina dluhu činí 22 893,40 Kč. Žalobce je dále oprávněn úročit jistinu procentní sazbou ve výši 7,69 % p.a. v souladu se smlouvou, smluvní úrok z prodlení činí 17,31 % p.a. Dlužné poplatky za správu úvěru a za upomínání žalobce činí 8 826,22 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani k výzvám žalobce. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 5. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 6. Soud má z obsahu listin obsažených ve spise za prokázané, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvu o úvěru, dle které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu se sjednaným úrokem a poplatky v pravidelných splátkách, které však neplatil řádně. Žalovaný vůči nároku uplatněnému podanou žalobou neuplatnil žádnou obranu, ve věci se nijak nevyjádřil, a soud tedy neměl pochybnosti o oprávněnosti žalovaného nároku, skládajícího se z jistiny a poplatků za správu úvěru a za upomínání, neboť z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný své závazky vyplývající z platně uzavřené smlouvy řádně a včas neplnil a svým povinnostem vůči věřiteli nedostál. Z uvedených důvodů tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku včetně příslušenství (částečně kapitalizovaného), za období, jak žalobce požadoval, neboť v tomto směru žalobní tvrzení odpovídají provedeným důkazům. Náklady spojené s uplatněním pohledávky byly přiznány v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť smlouva o úvěru byla uzavřena v rámci podnikatelské činnosti účastníků. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 7. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž přihlédl ke skutečnosti, že žalobce zaslal žalovanému včasnou výzvu k plnění ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř. Pokud jde o konkrétní výši náhrady nákladů řízení, vycházel soud s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 17. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12 z ustanovení § 151 odst. 2 věta první in fine o.s.ř. Při stanovení výše odměny za zastoupení tak aplikoval vyhl. č. 177/1996 Sb. a úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 7 754,60 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 1 269 Kč a náklady právního zastoupení, sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 4 760 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, odměna za výzvu k plnění zaslaná advokátem nebyla pro neúčelnost přiznána s ohledem na množství neúspěšných výzev, zaslaných samotným žalobcem, za něž ostatně byly žalobci přiznány poplatky ve výši 3 500 Kč), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 600 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby po 300 Kč, a z náhrady za 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představované částkou 1 125,60 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku II. rovněž třídenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.