223 C 175/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 17 069 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalovaného. Smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] po provedeném schvalovacím procesu, zadání SMS kódu a ověření totožnosti a vlastnictví účtu skrze bankID. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím lustrace v registrech NRKI, BRKI, [příjmení], ISIR a [příjmení], provedla credit scoring, posoudila příjmy a výdaje a další zjištěné údaje. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 396 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatkem za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, poplatkem za expres výplatu ve výši 199 Kč a poplatkem za prodloužení doby splatnosti – korunový odklad ve výši 1 188 Kč. Žalovaný se zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 396 Kč do 24 měsíců s tím, že jednou prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky o 1 měsíc a dne [datum], [datum] a [datum] (celkem 1 985 Kč) hradil i platby zaslané za účelem prodloužení splatnosti. Žalovaný se dostal s plněním do prodlení. Byla mu účtována smluvní pokuta dne [datum], [datum] a [datum] (celkem 1 500 Kč), a dále účelně vynaložené náklady ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] (celkem 1 030 Kč). Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení také předžalobní upomínkou, avšak marně. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny 10 999 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti korunovým odkladem ve výši 1 188 Kč, úroků v celkové výši 2 352 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč a ze smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. 2. Žalovaný u jednání soudu uvedl, že předmětný úvěr si bral v době, kdy se ocitl před rozvodem v tíživé finanční situaci, kdy již měl další 3 úvěry, a po tomto úvěru byl nucen zažádat ještě o další 2 úvěry. Shodně uvedl, že žalobkyni uhradil pouze částku 1 985 Kč. Upřesnil, že pracoval jako skladník a jeho mzda vždy záleží od délky směn, pouze málokdy se stane, že by jeho příjem přesáhl 30 000 Kč. Popsal, že v době, kdy o úvěr zažádal, žil chvíli u svých rodičů, sháněl si podnájem, protože s manželkou již žil v odluce. Popřel, že by příjem domácnosti dosahoval 80 000 Kč, jak je uvedeno v potvrzení o provedení ověření bonity žalobkyní. Popřel i údaj ohledně výše splátek jiným společnostem, neboť pouze u AirBank se jednalo o dlužnou částku ve výši 8 000 Kč měsíčně. Uvedl, že údaj žalobkyně o tom, že nemá žádné dítě, není pravdivý, neboť musí platit výživné na 1 dítě. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala, proto soud dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodl v její nepřítomnosti. 3. Žalobkyně k důkazu předložila výpis z obchodního rejstříku, úvěrovou smlouvu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebník poplatků, kopii občanského průkazu žalovaného, potvrzení o provedení ověření bonity, výpis čerpání, splátek a úhrad, opis výpisu proplacení smlouvy a předžalobní výzvu k plnění včetně podacího archu. 4. Ze shora uvedených listin soud zjistil následující skutečnosti: žalobkyně (jejíž právní subjektivita byla ověřena z výpisu z obchodního rejstříku) a žalovaný (jehož totožnost byla ověřena z kopie [příjmení]) uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 12 000 Kč, tato mu byla vyplacena na bankovní účet č. [bankovní účet]. Dotazem na banku soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem předmětného účtu je žalovaný, zároveň byla potvrzena příchozí platba v uvedené výši od žalobkyně. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky spolu se shora uvedenými poplatky, úvěr se zavázal uhradit 24 měsíčními splátkami, celkem se žalovaný zavázal uhradit 16 512 Kč. 5. Z potvrzení o provedení ověření bonity soud zjistil, že žalobkyně od žalovaného zjistila, že nemá žádné dítě, jeho výše příjmu dosahuje 32 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti dosahuje 80 000 Kč a za splátky jiným společnostem hradí 4 000 Kč. Zároveň měla být provedena šetření v ISIR, NRKI, [příjmení], CRIBIS, vše s negativním výsledkem, případně s výsledkem„ OK“. 6. Žalovaný uzavřel smlouvu s žalobkyní jakožto fyzická osoba nepodnikající, což plyne zejména z označení jeho osoby ve smlouvě osobními údaji (rodné číslo, adresa trvalého pobytu a k doručování), proto je třeba na úvěrovou smlouvu hledět jako na smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podléhající právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, k tvrzením však předložila jen formulář, dle kterého se spokojila pouze s tvrzeními žalovaného ohledně příjmů, počtu dětí, zaměstnání a dalších závazků. Jedná se však o kusé informace bez dalších souvislostí, z nichž jednoznačně nelze učinit relevantní závěr o úvěruschopnosti, navíc za situace, kdy žalobkyně neprokázala, že by tyto informace jakýmkoli způsobem ověřila. Stejně tak k tvrzeným lustracím žalobkyně žádné výpisy či doklady nepředložila. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18) 10. Podle § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Soud nemohl při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. s ohledem na její neúčast, přičemž takové poučení se poskytuje účastníku zásadně při jednání. Soud není povinen jednání za účelem poskytnutí poučení odročovat, naopak lze legitimně od žalobkyně očekávat, že se jednání zúčastní, v opačném případě že ponese procesní následky své nepřítomnosti. Žalobkyně břemeno tvrzení a především důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. 13. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 14. V řízení však bylo zjištěno, že žalovaný od žalobkyně převzal částku 12 000 Kč, tato byla převedena na bankovní účet, jehož je