223 C 22/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16 243 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 25. 8. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalovaného. Smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] po provedeném schvalovacím procesu, zadání SMS kódu a ověření totožnosti a vlastnictví účtu skrze bankID. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím lustrace v registrech NRKI, BRKI, SOLUS, ISIR a CEE, provedla credit scoring, posoudila příjmy a výdaje a další zjištěné údaje. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 495 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a poplatkem za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně zaplatit do 30 dnů od poskytnutí, tj. do 26. 9. 2022. Žalovaný se dostal s plněním do prodlení, žalobkyni uhradil pouze platbu 600 Kč dne 30. 11. 2022. Žalobkyně jej upomínala k zaplacení prostřednictvím SMS a emailu, následně mu k zaplacení vyúčtovala náklady účelně vynaložené na upomínání ve výši 300 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 x 450 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení také předžalobní upomínkou, avšak marně. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny 14 400 Kč (započteno zaplacených 600 Kč), poplatku za poskytnutí úvěru 495 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 99 Kč, poplatku za SMS servis 49 Kč, nákladů 300 Kč a smluvní pokuty 900 Kč. Úrok z prodlení požaduje v částečně kapitalizované výši. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala, proto soud dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Žalobkyně k důkazu předložila výpis z obchodního rejstříku, úvěrovou smlouvu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informační memorandum o zpracování osobních údajů, sazebník poplatků, kopii občanského průkazu žalovaného, potvrzení o provedení ověření bonity spolu s metodikou, výpis čerpání, splátek a úhrad, opis výpisu proplacení smlouvy a předžalobní výzvu k plnění včetně podacího archu. 4. Ze shora uvedených listin soud zjistil následující skutečnosti: žalobkyně (jejíž právní subjektivita byla ověřena z výpisu z obchodního rejstříku) a žalovaný (jehož totožnost byla ověřena z kopie OP) uzavřeli dne 25. 8. 2022 úvěrovou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč, tato mu byla vyplacena na bankovní účet č. [bankovní účet] dne 25. 8. 2022, jak bylo prokázáno předloženými listinami. Dotazem na banku soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem předmětného účtu je žalovaný, zároveň byla potvrzena příchozí platba v uvedené výši od žalobkyně. Smlouva byla uzavřena elektronicky po zadání podpisového kódu zaslaného skrze SMS. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky spolu se shora uvedenými poplatky do 24. 9. 2022, celkem se žalovaný zavázal uhradit 15 495 Kč (jistina a poplatek za poskytnutí). Úrok nebyl vyměřen. Smlouvou bylo sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat v případě prodlení po žalovaném účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním 300 Kč měsíčně a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Podle výpisu úvěru uhradil žalovaný žalobkyni celkem 600 Kč dne 30. 11. 2022. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne 9. 12. 2022, tento odeslala žalovanému na adresu trvalého pobytu uvedenou shora dne 12. 12. 2022 a stanovila mu lhůtu k plnění do 30 dnů od sepsání. 5. Z potvrzení o provedení ověření bonity soud zjistil, že žalobkyně od žalovaného zjistila, že je bezdětný, pracuje jako OSVČ s příjmem 60 000 Kč a příjmy partnera 100 000 Kč, splácí další závazky částkou 6 000 Kč. Zároveň měla být provedena šetření v ISIR, NRKI, SOLUS, CRIBIS, vše s negativním výsledkem, případně s výsledkem„ OK“. 6. Žalovaný uzavřel smlouvu s žalobkyní jakožto fyzická osoba nepodnikající, což plyne zejména z označení jeho osoby ve smlouvě osobními údaji (rodné číslo, adresa trvalého pobytu a k doručování), proto je třeba na úvěrovou smlouvu hledět jako na smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podléhající právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, k tvrzením však předložila jen formulář, dle kterého se spokojila pouze s tvrzeními žalovaného ohledně příjmů, počtu dětí, zaměstnání a dalších závazků. Jedná se však o kusé informace bez dalších souvislostí, z nichž jednoznačně nelze učinit relevantní závěr o úvěruschopnosti, navíc za situace, kdy žalobkyně neprokázala, že by tyto informace jakýmkoli způsobem ověřila. Stejně tak k tvrzeným lustracím žalobkyně žádné výpisy či doklady nepředložila. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18) 10. Podle § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Soud nemohl při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. s ohledem na její neúčast, přičemž takové poučení se poskytuje účastníku zásadně při jednání. Soud není povinen jednání za účelem poskytnutí poučení odročovat, naopak lze legitimně od žalobkyně očekávat, že se jednání zúčastní, v opačném případě že ponese procesní následky své nepřítomnosti. Žalobkyně břemeno tvrzení a především důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. 13. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 14. V řízení však bylo zjištěno, že žalovaný od žalobkyně převzal částku 15 000 Kč, tato byla převedena na bankovní účet, jehož je vlastníkem a jediným disponentem, jak bylo prokázáno předloženými doklady a také sdělením banky. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil, že by žalobkyni uhradil více, než připouštěla, ani z předložených listin nedospěl soud v tomto ohledu k jinému závěru, a proto vyšel z tvrzení žalobkyně. Jelikož peněžní prostředky byly žalovanému převedeny žal