224 C 146/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, s poukazem na to, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, tj. společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalované vyplacena při podpisu smlouvy v hotovosti částka 12 000 Kč. Žalovaná se poskytnutý úvěr zavázala vrátit se sjednaným úrokem ve výši 1 155 Kč, s úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 880 Kč, s úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 107 Kč, s úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 160 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 22 302 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena nejpozději do [datum]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, dnem následujícím po datu splatnosti poslední sjednané splátky, tj. [datum], tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo nejpozději tohoto dne právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaná na úvěr a další sjednané úhrady zaplatila celkovou částku 14 095 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 4 657,88 Kč, úroku ve výši 181,35 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 2 162,99 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 410,21 Kč, inkasního poplatku ve výši 794,57 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč a zákonného úroku z prodlení vyčísleného do [datum] ve výši 671,60 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 1 147,01 Kč vyčíslený od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 839,23 Kč od [datum] do zaplacení a úrok 15% ročně z částky 4 657,88 Kč od [datum] do zaplacení. Před uzavřením smlouvy ověřoval právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalované na základě informací sdělených žalovanou. Rovněž byla žalovaná prověřována v interních a v externích databázích. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky upomínána. 2. Soud ve věci nařídil jednání, právní zástupky žalobkyně na žalobě setrvala, žalovaná se nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli uvedeného dne smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy částka 12 000 Kč. Mezi stranami byly sjednány i poplatky požadované žalobkyní, a to úhrada za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 107 Kč, inkasní poplatek ve výši 2 160 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit společně s úrokem ve výši 1 155 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. 4. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že obsahuje údaje o úvěru, specifikaci klienta, a to, že žalovaná má [anonymizována tři slova], je na [anonymizována dvě slova], pobírá [anonymizováno] příspěvek [částka], bydlí v [anonymizována dvě slova], na nákladech na bydlení zaplatí částku [částka], za dopravu, jídlo a jiné osobní náklady [částka], měsíční splátky jejich předchozích půjček činí [částka]. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy [číslo] z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována oznámením ze dne [datum]. V oznámení je obsažena i výzva k plnění. 6. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] spolu s podacím archem ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby upomínána a vyzvána k úhradě dlužné částky do [datum], předžalobní výzva byla žalované odeslána dne [datum]. 7. Z ostatních listin nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (srovnej např. rozsudek [anonymizováno] dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo], rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací]). 13. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. 14. Žalobkyně po poučení další důkazy neoznačila, ničeho dalšího netvrdila. 15. Ve vztahu k posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně uvedla pouze obecná tvrzení, avšak žádná konkrétní ve vztahu k žalované neuvedla. Z předložených listin vyplývá pouze to, že se právní předchůdce žalobkyně omezil toliko na údaje zjištěné od žalované stran příjmů, údaje stran výdajů žalované již nezjišťoval. Právní předchůdce žalobkyně neověřoval údaje týkající se příjmů žalované, stejně jako nezjišťoval, ani neověřoval doložení výdajů jako nákladů na bydlení, ale ani dalších nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby, za internet apod. Žalobkyně tak neuvedla, ani neprokázala, že právní předchůdce žalobkyně ověřoval nejen příjmy, ale především výdaje žalované, zda má žalovaná dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení. Žalobkyně tak své břemeno důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla. 16. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná od právního předchůdce žalobkyně převzala částku 12 000 Kč, na vrácení této částky by žalobkyně měla nárok. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně či žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena dle § 1879 o. z., uhradila celkem 14 095 Kč, tj. uhradila celou zapůjčenou částku, soud proto žalobu zamítl, tak jak je uvedeno ve výroku I. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když ve věci převážně úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval.