224 C 226/2022-42 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 22. 2. 2020 do zaplacení s poukazem na to, že žalobkyně a žalovaná uzavřely prostřednictvím webové stránky [webová adresa] dne 16. 12. 2019 smlouvu o zápůjčce (o spotřebitelském úvěru), dle níž byla žalované poskytnuta částka 12 500 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s poplatkem ve výši 7 500 Kč ve třech měsíčních splátkách pod 6 667 Kč, poslední splátka činila 6 666 Kč. Protože žalovaná dlužnou částku do sjednané doby splatnosti neuhradila, je povinna podle článku 2.4 smlouvy a všeobecných obchodních podmínek zaplatit smluvní pokutu (nazvanou jako smluvní poplatek z prodlení) ve výši 6 250 Kč a náklady upomínání 2 500 Kč. 2. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. Protože účastníci se k jednání nedostavili, žalobkyně se omluvila, rozhodl soud pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobkyně k prokázání svých žalobních tvrzení do spisu založila listinu nazvanou smlouva o zápůjčce (prostřednictvím všeobecných obchodních podmínek odkazující na zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.) na částku 12 500 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 500 Kč, jehož výše také vyplývá z celkové částky ke splacení 20 000 Kč, a s osobními údaji žalované včetně čísla bankovního účtu, ovšem bez jakéhokoli podpisu či jiného potvrzení identity úvěrované osoby, tvrzená výše úroku je 0%, RPSN činí 1791% (!). Dále žalobkyně založila do spisu všeobecné obchodní podmínky v rozsahu 7 stran textu, z nichž soud neshledal, že by osoba totožná se žalovanou souhlasila s těmito podmínkami. 4. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Z listinného zobrazení elektronického dokumentu obsahující předsmluvní informace k úvěru a dále ze stejného zobrazení elektronické smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy oba dokumenty nejsou opatřeny podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném k tomu příslušnou autorizační agenturou, v návaznosti na tvrzení žaloby, že totožnost žalované byla ověřena, dále z potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne 16. 12. 2019 bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoliv však písemnou formou, na základě které žalobkyně poukázala žalované dne 16. 12. 2019 částku 12 500 Kč na č. účtu [bankovní účet], dle smlouvy se žalovaná zavázala částku 12 500 Kč vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 500 Kč a úroku ve výši 0 % ročně do 90 dnů od poskytnutí úvěru. Pro případ prodlení bylo ve smlouvě uvedeno, že žalobkyně má právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně a na poplatky za upomínání (náklady spojené s uplatněním) v řádu set Kč za každý. 5. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o zápůjčce (podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr (zápůjčku). V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně se dotazovala na osobní poměry, příjmy a výdaje žalované. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména tvrzení o doručení výzvy dle ust. § 4 zák.č. 168/1999 Sb. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 9. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalované splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná od žalobkyně převzala částku ve výši 12 500 Kč, dle tvrzení žalobkyně nic neuhradila, ke dni podání žaloby tudíž žalovaná žalobkyni dlužila na jistině 12 500 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Soud s ohledem na majetkové poměry žalované, která se k jednání dostavila, uvedla, že bydlí s manželem v nájemním bytě, manžel je v insolvenci, žalovaná je na rodičovské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek 10 000 Kč, náklady na bydlení činí 10 000 Kč, umožnil doplatit žalované dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách, pod ztrátou výhody splátek. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst.1 o.s.ř. – žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, když nebyla úspěšná ve věci samé, žalované žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.