224 C 339/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky [právnická osoba], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 79 530,93 Kč (jistinu 40 000 Kč a smluvní kapitalizovaný úrok 39 530,93 Kč) a to do [datum]. Ve smlouvě byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací. Žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani další sjednané platby. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovanému byla ze strany žalobkyně zaslána předžalobní upomínka, žalovaný však ani poté na dluh neuhradil ničeho. Tvrzený nárok žalobkyně sestává z nesplacené jistiny ve výši 39 345 Kč, nesplaceného úroku ve výši 10 845 Kč, neuhrazených paušálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 150 Kč, smluvní pokuty ve výši 949 Kč. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení od [datum] do 5. 8 2022 ve výši 307,21 Kč, následně zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně, a to z částky 39 345 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případně bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Ze znění smlouvy o úvěru splatném ve splátkách [číslo] ze dne [datum] a obchodních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 40 000 Kč Smlouva byla mezi stranami sjednána prostřednictvím sítě internet a nebyla žalovaným elektronicky (uznávaným elektronickým podpisem), ani samostatně podepsána. Strany si v této smlouvě sjednaly jednak splacení úvěru včetně úroku 39 530,93 Kč, celkem částku 79 530,93 Kč (sjednaná úroková sazba ve výši 68,72 % ročně, RPSN 95,10 %), dále si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, a to za každý den prodlení, a poplatek 50 Kč za písemnou upomínku. 4. Z výpisů z účtu pak vyplývá vyplacení úvěru žalovanému na jeho účet a to dne [datum] ve výši 40 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky od společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] a podacího archu ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky od [právnická osoba] [obec] a [právnická osoba] ze dne [datum] a podacího archu ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Z podacího archu a předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu. 5. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že žalovaný celkem na svůj dluh uhradil částku 2 945,59 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně alokovala poměrně na jistinu a na úrok. Žalobkyni na svůj dluh žalovaný neuhradil ničeho. 6. Po provedení výše uvedených důkazů, které tvoří logický celek, soud postupem dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum] prostřednictvím internetu smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který měl být splacen do 27 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků, žalovaný však neprokázal splacení částek nad rámec tvrzení žalobkyně. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Speciální úprava pro spotřebitelské úvěry je dána dle zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1. 12. 2016. 8. Po právní stránce soud věc posoudil zejména v souladu s § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť smlouva byla uzavřena mezi úvěrující právní předchůdkyní žalobkyně jakožto podnikatelem v rámci její obchodní činnosti s úvěrovaným žalovaným jakožto spotřebitelem (§ 1810 o.z.). Citované ustanovení stanoví, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 9. Dále soud vyšel z § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle něhož neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. 10. Soud v dané věci dospěl k závěru, že s ohledem na provedené důkazy a tvrzení žalobkyně účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru prostřednictvím internetu a právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující skutečně vyplatila žalovanému jako úvěrovanému a spotřebiteli na jeho účet celkovou částku 40 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil celkem 2 945,59 Kč. Domáhá-li se tak žalobkyně po žalovaném uhrazení částky vyšší než 37 054,41 Kč, tj. rozdílu mezi částkou poskytnutou a vrácenou (dle ust. § 2395 a násl. o.z. je úvěrovaný povinen vrátit skutečně poskytnuté prostředky), nemůže být v tomto rozsahu v řízení úspěšná, neboť smlouva nebyla uzavřena v předepsané písemné formě. 11. Dle § 561 odst. 1 o.z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 12. Dle § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 13. Dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1. 14. V dané věci žalobkyně tvrdila a prokázala, že úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetu. Z provedené dokazování je zřejmé, že v případě nahrazení podpisu jakýmsi kódem a kopií osobního dokladu, se ve smyslu citovaných ustanovení občanského zákoníku a zákona č. 297/2016 Sb. nemůže jednat o jakýkoli typ„ zaručeného“ či„ jednoznačného“ podpisu konkrétní osoby, resp. žalovaného. Příslušným zařízením mohl disponovat kdokoli, kdo k němu měl přístup, tedy kdokoli mohl zadáním požadovaných údajů na webové stránce„ podepsat“ úvěrovou smlouvu namísto žalovaného a využít i jeho dokladu totožnosti. Logickým výkladem citovaných ustanovení tak soud nutně dospěl k závěru, že smlouva nebyla uzavřena v písemné formě s ohledem na absenci podpisu žalovaného. 15. Vzhledem k dikci ustanovení § 110 zákona o spotřebitelském úvěru tak žalobkyně v řízení (v důsledku neuzavření úvěrové smlouvy v písemné podobě) mohla být úspěšná toliko se svým nárokem na úhradu dlužné částky a úroku z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení žalobkyni náleží ode dne následujícího po dni splatnosti, přičemž žalobkyně jej požadovala od [datum] procentní sazbou, do té doby jej vyčíslila absolutní částkou, počítanou ovšem z nesprávného základu. V rozsahu nesplaceného zůstatku jistiny a odpovídajícího úroku z prodlení byla tedy žaloba podána důvodně, pročež jí soud v této části vyhověl a rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbylém rozsahu soud s ohledem na výše uvedené žalobu zamítl a rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalob