225 C 158/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 9. 11. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve 24 pravidelných měsíčních splátkách spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 495 Kč, poplatkem za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatkem za sms servis ve výši 49 Kč a úrokem. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného především tak, že vypočítala jeho kreditní skóre, prověřila žalovaného v registrech CEE a ISIR, v nichž nebyl nalezen, a v registru NRKI, kde byl nalezen s pozitivním vyhodnocením. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně. Žalovaný o poskytnutí úvěru zažádal na webových stránkách žalobkyně, kde zadal své osobní údaje a údaje o svých poměrech a předložil svůj občanský průkaz nebo byla jeho identita ověřena prostřednictvím služby Bank ID. Uzavření smlouvy potvrdil SMS kódem zaslaným na jím zadané telefonní číslo. Žalovaný v průběhu úvěrového vztahu 2x požádal o prodloužení splatnosti aktuálně splatné splátky a uhradil 2x 1 Kč. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně jej ke dni 5. 5. 2023 zesplatnila. Žalobkyně se nyní domáhá jistiny ve výši 14 998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatků za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za sms servis ve výši 196 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ ve výši 2 970 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 030 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč za prodlení s úhradou splátek, úroku ve výši 2 205 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 157,73 Kč za období od 3. 7. 2023 do 18. 7. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 989 Kč od 19. 7. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud zjistil následující skutečnosti. 4. Ve smlouvě o hotovostním úvěru ze dne 9. 11. 2022 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet s roční úrokovou sazbou dle splátkového kalendáře v 24 měsíčních splátkách po 625 Kč. Sjednaná byla i smluvní pokuta 500 Kč za prodlení se splátkou, poplatek za korunový odklad 1 485 Kč, poplatek za doplňkovou službu expres výplata 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč měsíčně a poplatek za doplňkovou službu sms servis 49 Kč měsíčně. Žalovaný je zde podepsán kódem. 5. Žalobkyně podle potvrzení o provedení ověření bonity klienta před poskytnutím úvěru provedla kontrolu žalovaného v insolvenčním rejstříku, v němž nebyl nenalezen. Dále jej prověřila v registrech NRKI (výsledek OK), SOLUS (výsledek, že není v tomto registru nebo má příznak C, Z) a CRIBIS (výsledek, že nemá exekuci). 6. Podle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaný vyčerpal jistinu celkem 15 000 Kč a uhradil celkem 2 Kč. 7. [právnická osoba] a opisu výpisu proplacení smlouvy byl žalovaný majitelem účtu, na který byl poskytnutý úvěr v částce 15 000 Kč vyplacen. 8. Z výzvy ke splacení ze dne 2. 6. 2023 včetně podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl o zaplacení celého čerpaného úvěru upomínán, a to ve lhůtě 30 dnů od sepsání výzvy. Upomínka byla odeslána 5. 6. 2023. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 14. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 15. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 16. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Přijetí nabídky žalobkyně k uzavření této smlouvy žalovaným je zřejmé z toho, že žalovaný se podle ní zachoval, tj. přijal plnění žalobkyně (čerpal úvěr) a žalobkyni hradil splátky úvěru ve výši, pod variabilním symbolem a na účet podle smlouvy o úvěru (§ 1744 občanského zákoníku). Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku) a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 17. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, [anonymizováno], C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). 18. Soud má za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úprav