225 C 172/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky ve výši 57 792 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou byla dne 25. 7. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti 30 000 Kč, žalovaná se zavázala úvěr uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, přičemž výše měsíční splátky zahrnovala úrok ve výši 2 888 Kč, dále úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 5 400 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr nevrátila, naposledy uhradila 16. 6. 2021 částku 1 500 Kč. Pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 28. 4. 2023. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 22 700,91 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 646,79 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 10 882,67 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 063,90 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 997,73 Kč, smluvní pokuty ve výši 16 500 Kč, úroku vyčísleného od 26. 9. 2021 do 1. 4. 2023 z dlužné jistiny ve výši 6 605,09 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 1. 4. 2023 ve výši 3 949,24 Kč, úroků z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 22 700,91 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky ve výši 24 347,7 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 22 700,91 Kč a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 646,79 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení. 2. Podáním ze dne 2. 11. 2023 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 1 446,07 Kč představující část kapitalizovaného úroku z úvěru za období od 26. 9. 2021 do 1. 4. 2023. V tomto rozsahu tak soud řízení výrokem I. zastavil, (§ 96 odst. 1, 3, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“)). 3. Žalovaná se bez řádné a včasné omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru podepsané dne 25. 7. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč v hotovosti. Úvěr byl splatný ve 14 splátkách po 3 984 Kč měsíčně se splatností první splátky do měsíce od podpisu smlouvy a každé další splátky do měsíce po datu splatnosti předchozí splátky. Smlouva byla uzavřena v písemné listinné formě. Žalovaná se kromě jistiny úvěru zavázala zaplatit úrok ve výši 2 888 Kč, dále úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 5 400 Kč. 5. Z tabulky plateb bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně celkem 14 484 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně požadovala od žalované zaplatit pohledávku ve výši 70 186,43 Kč do 15. 8. 2023. 6. Z oznámení o postoupení ve spojitosti se smlouvou o postoupení pohledávek bylo soudem zjištěno, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. 7. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že její celkový měsíční příjem je z výdělečné činnosti a rodičovského příspěvku či výživného ve výši 24 842 Kč, její celkové měsíční výdaje jsou v částce 16 167 Kč. K žádosti o úvěr měla doložit složenky, výplatní pásky a pracovní smlouvu, ty však k důkazu předloženy nebyly. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem uvedené údaje zkoumala a ověřovala, ať už konkrétní výši příjmů, nebo výdajů. Nemohla tak učinit relevantní závěr o pravdivosti žalovanou uváděných tvrzení, na základě kterých by následně posoudila, zda je žalovaná schopna úvěr splácet. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 8. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovanou) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně žádné nové důkazy neoznačila, a své břemeno důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla. 9. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“). 10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 14. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 15. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 16. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 17. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 [anonymizováno]:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřite