227 C 93/2023-39 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Uvedla, že společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) se sídlem v [anonymizováno] republice (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), poskytla žalované úvěr v konečné výši 38 360,70 Kč na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], který se žalovaná zavázala splatit do [datum]. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalované tak, že žalovanou prověřila v registrech (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI). Úvěr byl poskytnut na bankovní účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo]. Žalobkyně pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což žalované oznámila dopisem ze dne [datum]. Žalovaná nehradila ničeho ani po zaslání předžalobní výzvy dne [datum]. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, a bylo tak jednáno v nepřítomnosti účastnic dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). 3. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním: 4. Z listiny nazvané jako smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum] včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru a obchodních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dne [datum] uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše 25 000 Kč. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 0,4026 % denně, RPSN činila 299,98 %. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve splátkách, které tvoří (a) 13,00 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání, nebo (b) 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem prvního čerpání. 5. Z potvrzení o provedených platbách bylo zjištěno, že žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 28 500 Kč. 6. Z platební bilance (historického úvěrového konta) bylo zjištěno, že žalovaná uhradila z dlužné částky celkem 8 582,35 Kč. 7. Z výzvy právní předchůdkyně žalobkyně (nedatované) bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení celkové částky ve výši 17 444,20 Kč do [datum]. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek (dodatku [číslo]) ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou žalobkyni. Tato skutečnost byla oznámena žalované dopisem ze dne [datum]. 9. Z předžalobní výzvy ze dne včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně žalované zaslala dne [datum] výzvu k plnění ve lhůtě 3 dnů. 10. Z dalších provedených důkazů (informace ze systému právní předchůdkyně žalobkyně, fotografie žalované a jejího občanského průkazu) soud neučinil žádné pro věc podstatné skutkové zjištění. 11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také„ SpÚ“). 12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 16. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 17. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 18. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 19. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103. 20. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 22. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 23. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, která svou pohledávku žalobkyni postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o.z., a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o.z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o.z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o.z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ. 24. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k