228 C 214/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným dne 21. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalovanému poskytla 30 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 6 000 Kč, odměna za administrativní činnost 6 000 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek 12 000 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla dne 7. 1. 2022 postoupena na žalobkyni. Žalovaný na ni do té doby uhradil jen 5 400 Kč. Dluh žalovaného byl podle žalobkyně splatný dne 23. 7. 2021, neboť ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že je povinen do tohoto dne celou částku splatit. Žalobkyně nyní žádá jistinu 24 600 Kč, úrok z prodlení ve výši 975,80 Kč za období od 24. 7. 2021 do 7. 1. 2022 a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny od 8. 1. 2022 do zaplacení. Podle žalobkyně se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť smlouva o úvěru byla uzavřena neplatně z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud zjistil následující skutečnosti. 4. Žalovaný a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] podepsali dne 21. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 30 000 Kč a žalovaný se zavázal jej vrátit a zaplatit úrok 6 000 Kč, administrativní poplatek 6 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 12 000 Kč, vše v 60 týdenních splátkách po 900 Kč. Ze smlouvy dále plyne, že žalovanému byla při jejím podpisu předána v hotovosti částka 30 000 Kč. 5. Právní předchůdkyně zaslala dne 4. 2. 2022 (viz podací lístek) žalovanému oznámení o postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy za žalovaným na žalobkyni. 6. Žalobkyně zaslala dne 19. 4. 2022 (viz podací lístek) žalovanému předžalobní upomínku, kterou ho vyzvala k zaplacení pohledávky z úvěrové smlouvy do 29. 4. 2022. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 13. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 14. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku). Právní předchůdkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 15. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). 16. Žalobkyně původně toliko tvrdila, že právní předchůdkyně hodnotila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě informací, které od něj před uzavřením smlouvy získala. S ohledem na to, že toto tvrzení bylo zcela obecné a nedostatečné (zejména nebylo zřejmé, jaké konkrétní informace získala, zda je měla nějakým způsobem objektivně podloženy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018) a jak je vyhodnotila, tj. jak z nich dovodila schopnost žalovaného úvěr splácet) soud žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), na jednání vyzval, aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně na to reagovala tak, že úvěruschopnost žalovaného nezkoumala dostatečně, pročež je smlouva o úvěru neplatná. 17. Lze tedy uzavřít, že již z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že její právní předchůdkyně nedostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. Na základě nedostatečného posouzení nemohla mít právní předchůdkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož právní předchůdkyně spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úroku, odměnách, poplatcích a splatnosti. 18. Právní předchůdkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla celkem 30 000 Kč, z nichž žalovaný doposud vrátil jen 5 400 Kč. Rozdíl ve výši 24 600 Kč proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalovaného, které je povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebite