230 C 26/2023-34 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které předala žalovanému 15 000 Kč v hotovosti při podpisu. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a zaplatit příslušenství 12 888 Kč spočívající v úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku v 14 měsíčních splátkách po 1992 Kč. Splatnost poslední splátky byla dne [datum]. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z vyplněné žádosti o úvěr včetně dokladů, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas a doposud uhradil jen 2 500 Kč. Pohledávka za žalovaným byla s účinností k [datum] postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně a včas předvolán. Žalobkyně se jednání taktéž nezúčastnila. 3. Soud zjistil následující skutečnosti. 4. Dne [datum] společnost [právnická osoba] a žalovaný podepsali smlouvu o úvěru [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, zatímco žalovaný se je zavázal vrátit a zaplatit úrok 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 1 394 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti 2 700 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Ze smlouvy dále plyne, že částka 15 000 Kč byla žalovanému předána v hotovosti při jejím podpisu. 5. Žalovaný téhož dne podepsal žádost o úvěr, ve které uvedl, že je od [datum] zaměstnaný s příjmem 26 382 Kč. Platí za bydlení a energie 2000 Kč, dopravu, osobní náklady a jídlo 3 860 Kč, Ze mzdy je mu sráženo 7 132 Kč. Listina dokládající příjmy žalovaného spolu s žádostí o úvěr předložena nebyla, v žádosti absentuje i údaj o zaměstnavateli žalovaného. 6. Oznámením ze dne [datum], odeslaným dne [datum] (viz poštovní podací arch), oznámila právní předchůdkyně žalovanému postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy na žalobkyni. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 11. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěr by byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 12. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek [anonymizována tři slova] ze dne [datum], [anonymizováno], C [číslo], a dále např. rozsudek [anonymizováno] [spisová značka] soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). 13. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně při uzavírání smlouvy o úvěru hodnotila u žalovaného jako žadatele o úvěr jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě údajů uvedených žalovaným a obsažených v žádosti o úvěr. Žalovaný sice v žádosti o úvěr uvedl výši svého příjmu (26 382 Kč a také výši srážek ze mzdy ve výši 7 132 Kč), dle údajů v této žádosti však nebyl žalovaným při žádost o úvěr předložen jakýkoli dokument osvědčující jeho příjmu nebo alespoň samotnou existenci jeho pracovního poměru (příslušná políčka žádosti zůstala nevyplněn). Jaká konkrétní ověření příjmů žalovaného v rámci zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně učinila, však ve věci nebylo tvrzeno. Soud měl proto v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k tomu, jaká konkrétní zjištění ohledně příjmů a výdajů žalovaného učinila v rámci posuzování schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr; žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 14. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že její právní předchůdkyně dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o poplatcích, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině, smluvní pokutě a splatnosti. 15. Žalobkyně nicméně žalovanému bez platného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 15 000 Kč, z nichž jí žalovaný vrátil pouze 2 500 Kč. [příjmení] 12 500 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalovaného, které je žalovaný povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni. 16. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne [datum] k úhradě dlužné částky do 10 dnů od jeho sepsání. Počínaje dnem 5. [datum] je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 17. Ze shora uvedených dů