230 C 62/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky ve výši 42 500 Kč s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] – [číslo], na základě které předala žalované úvěrovou jistinu ve výši 40 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu a zaplatit příslušenství ve výši 33 600 Kč spočívající v kapitalizovaném úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a jednorázovém administrativním poplatku v 16. měsíčních splátkách po 4 600 Kč. Splatnost poslední splátky byla ujednána ke dni 23. 3. 2018. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že vycházela z vyplněné žádosti o úvěr včetně dokladů, které byly žalovanou předloženy k posouzení její bonity. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas a doposud uhradila jen 51 100 Kč s tím, že žalobkyně na jistinu alokovala částku 17 500 Kč a na sjednané příslušenství částku 33 600 Kč. Pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni 3. 2. 2023 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně nyní požadovala nesplacenou jistinu ve výši 22 500 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 9 216,68 Kč, náklady spojené s uplatňováním pohledávky ve výši 48 Kč, smluvní pokutu ve výši 20 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 22 500 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoli byla řádně a včas předvolána. Žalobkyně se jednání taktéž nezúčastnila. 3. Soud zjistil následující skutečnosti. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] – [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly listinu nazvanou jako smlouva o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně se v této smlouvě zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit a zaplatit náklady (poplatky) ve výši 33 600 Kč v 16 měsíčních splátkách po 4 600 Kč do 23. 3. 2018. Ze smlouvy dále plyne, že částka 40 000 Kč byla žalované předána v hotovosti při jejím podpisu. 5. Z žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaná dne 28. 11. 2016 podepsala žádost o úvěr, ve které uvedla, že je zaměstnána u [právnická osoba] [obec] a.s. s průměrným měsíčním příjmem ve výši 20 000 Kč. Průměrné měsíční výdaje žalované činily 4 000 Kč, dále hradila výživné v měsíční výši 8 000 Kč. Listina dokládající příjmy žalované či pracovní smlouva spolu s žádostí o úvěr předložena nebyla, stejně jako doklady prokazující výši měsíčních výdajů. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, notářského zápisu a potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku ke dni 3. 2. 2023 postoupila na žalobkyni. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 2. 2023 a 26. 2. 2023 a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalovaná byla o postoupení pohledávky informována. Oznámení bylo odesláno dne 10. 2. 2023. 8. Z výzev ze dne 16. 3. 2023 a 24. 5. 2023 a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzývána k zaplacení zbývající dlužné částky. Poslední výzva byla zaslána dne 29. 5. 2023. 9. Soud právně posoudil spor za použití zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění kde dni uzavření smlouvy. 10. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 12. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 13. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 14. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.) řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť úvěr by byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná podle smlouvy vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně byla poskytovatelkou, neboť vystupovala jako podnikatelka (§ 420 o. z.) a měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 15. Z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 9 odst. 1 sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). 16. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně při uzavírání smlouvy o úvěru hodnotila u žalované jako žadatelky o úvěr její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě údajů uvedených žalovanou a obsažených v žádosti o úvěr. Žalovaná sice v žádosti o úvěr uvedla výši svého příjmu (20 000 Kč a také výdajů ve výši 12 000 Kč), dle údajů v této žádosti však nebyl žalovanou při žádost o úvěr předložen jakýkoli dokument osvědčující její příjem nebo alespoň samotnou existenci jejího pracovního poměru. Jaká konkrétní ověření příjmů žalované v rámci zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně učinila, nebylo ani tvrzeno. Soud měl proto v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k tomu, jaká konkrétní zjištění ohledně příjmů a výdajů žalovaného učinila v rámci posuzování schopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr; žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 17. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že její právní předchůdkyně dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované v rozporu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet. Jelikož spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná a to včetně ujednání o poplatcích, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině, smluvní pokutě a splatnosti. 18. Soud se dále zabýval otázkou, zda na straně žalované nevzniklo v důsledku plnění z neplatné smlouvy bezdůvodné obohacení. Žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela celkem úvěrovou jistinu ve výši 40 000 Kč, ke dni podání žaloby však dle tvrzení žalobkyně na splátkách úvěru uhradila částku 51 100 Kč. K bezdůvodnému obohacení žalované tedy nedošlo. 19. Soud ta