209 C 93/2024-44 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. V žalobě žalobkyně uvedla, že žalovaný jakožto provozovatel vozidla neměl v období od 12. 6. 2021 do 16. 9. 2021, dále v období od 17. 9. 2021 do 24. 1. 2022 a také v období od 25. 1. 2022 do 11. 5. 2022 k vozidlu RZ , SPZ, sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně tak požaduje zaplacení příspěvků ve výši 6 305 Kč, dále 8 450 Kč a dále 6 955 Kč, když vozidlo bylo nepojištěno v prvním období 97 dnů, v druhém období 130 dnů a ve třetím období 107 dnů a příspěvek se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla, v daném případě 65 Kč. Žalobkyně žalovaného o zaplacení vyzvala, protože na výzvy nereagoval, zaslala mu předžalobní upomínky, kdy kromě příspěvků po žalovaném požaduje též poplatky spojené s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč pro každé uvedené období. Celkem tak žalobkyně uplatňuje žalobou nárok ve výši 22 610 Kč plus zákonné úroky z prodlení.2. Na podporu svých tvrzení žalobkyně do spisu založila výzvy k úhradě příspěvku nepojištěných, I. a II. upomínky k úhradě, předžalobní výzvu včetně podacího archu.3. Okresní soud v Kladně ve věci vydal platební rozkaz, kterým žalobkyni v plném rozsahu vyhověl. Protože se však platební rozkaz nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, byl tento usnesením Okresního soudu v Kladně zrušen. Soud poté za splnění podmínek v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), projednal věc bez nařízení jednání, když účastníci se práva účasti na projednání věci v zákoně předepsaným způsobem vzdali. Dokazování soud provedl listinami založenými ve spise.4. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že v rozhodných obdobích, celkem po dobu 334 dnů žalovaný, coby provozovatel vozidla registrační značky RZ , SPZ, s objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, neuzavřel povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by provoz vozidla byl ve výše specifikovaných obdobích pojištěn, ani že by žalovaný příspěvek žalobkyni zaplatil. Podle uvedených výzev byl žalovaný vyzván k zaplacení dílčích příspěvků (6 305 Kč, 8 450 Kč a 6 955 Kč) a dále i nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč za každé jednotlivé období ve lhůtě do třiceti dnů od doručení výzvy. Žalovaný byl upomínán také o zaplacení celkového dluhu, byla mu zaslána předžalobní výzva, ani na tu však nereagoval a dluh (ani částečně) neuhradil.5. Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“) ve znění účinném od 1. 1. 2018, nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná, provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.6. Podle ustanovení § 4 odst. 1 citovaného zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 cit zákona. To neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.7. Podle ustanovení § 4 odst. 2 citovaného zákona se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.8. Podle ustanovení § 4 odst. 3 citovaného zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 cit. zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla.9. Podle ustanovení § 4 odst. 4 citovaného zákona je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit , právnická osoba, (dále jen „Kanceláři“) náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.10. Podle ustanovení § 4 odst. 5 citovaného zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.11. Vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění účinném od 1. 1. 2018, v ustanovení § 2 odst. 1 stanoví výši denní sazby příspěvku pro shora uvedené vozidlo na částku 65 Kč. Dle ustanovení § 2a citované vyhlášky činí výše nákladů , právnická osoba, spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla 300 Kč.12. Podle § 1968 věta první o .z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (v daném případě nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovena14. V daném případě po zhodnocení všech zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba je podána po právu, když žalovaný, coby provozovatel vozidla, neuzavřel povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek za každé ze tří uvedených období. Výši dílčích nároků žalobkyně řádně specifikovala a doložila listinami, ostatně dluh co do důvodu ani výše žalovaný v průběhu řízení nijak nesporoval. Proto soud žalobě vyhověl s tím, že vedle jistiny přiznal žalobkyni i úroky z prodlení, neboť žalovaný se s placením peněžitého plnění do prodlení beze sporu dostal a úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.)15. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 2 o.s.ř. a § 142a o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a na nákladech řízení požadovala zaplacený soudní poplatek 905 Kč a dále náklady za právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení byly žalobkyni přiznány podle vyhlášky č. 177/1966 Sb. advokátního tarifu ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. za tři úkony právní služby po 300 Kč a třikrát paušál po 100 Kč plus 21 % DPH. Celkové náklady tak byly žalobkyni přiznány ve výši 2 357 Kč, o jejich splatnosti k rukám právní zástupkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.