210 C 135/2024-55 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu po žalovaném domáhala zaplacení dosud nesplaceného úvěru 23 625 Kč (smlouva č. , hodnota, ze dne 10. 2. 2023), poskytnutého původně ve výši 30 000 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 27,28 % ročně od 27. 6. 2024 do 25. 9. 2024 a ve výši 14,75 % ročně od 26. 9. 2024 do zaplacení, částky 1 616 Kč představující dlužný úrok ke dni zesplatnění úvěru, nákladů na odeslání 2 upomínek po 100 Kč ve výši 200 Kč, 2 smluvních pokut (za prodlení žalovaného se zaplacením měsíční splátky) po 499 Kč v celkové výši 998 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dosud neuhrazeného dluhu, tedy částku 1 009 Kč, za dobu od 27. 6. 2024 do 5. 8. 2024.2. Uvedla, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný ale poskytnutý úvěr nevrátil zcela a nezaplatil ani další předem sjednané nároky.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil, ačkoliv měl doručení řádně vykázáno. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jeho nepřítomnosti.4. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne 10. 2. 2023 a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Úvěr byl splatný ve 40 splátkách po 1 150 Kč měsíčně se splatností do každého 20. dne v měsíci počínaje dnem 20. 11. 2020. Smlouva byla uzavřena v listinné formě, žalovaný smlouvu vlastnoručně podepsal, svůj podpis nijak nezpochybňoval. Výplata finančních prostředků dne 27 500 Kč byla prokázána potvrzením banky o provedení transakce, tj. o vyplacení na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru pod variabilním symbolem čísla smlouvy žalovaného, zbývající částka byla vyplacena zprostředkovateli smlouvy jako jeho provize.5. Žalovaný se kromě dohodnuté jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč zavázal zaplatit roční smluvní úrok z úvěru ve výši 27,28 %. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně a zákonný úrok z prodlení. Kromě toho se podle smlouvy – bod 4. zavázal uhradit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 100 Kč za každou zaslanou upomínku. Žalobkyně netvrdila, zda žalovaný z titulu předmětné smlouvy plnil.6. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dne 17. 2. 2023 byla na bankovní účet č. , č. účtu, zaslána částka 27 500 Kč pod VS , var. symbol, a téhož dne byla na bankovní účet č. , č. účtu, zaslána částka 2 500 Kč pod VS , var. symbol, .7. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 10. 2. 2023 bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, uvedl žalovaný jako účet, na který má být zaslána zapůjčená částka.8. Z upomínek ze dne 26. 5. 2024 a ze dne 26. 6. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl upomínán o zaplacení, přičemž každá z upomínek byla zpoplatněna částkou 100 Kč.9. Z posouzení smlouvy o zprostředkovatelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že insolvenční rejstřík i centrální evidence exekucí je bez záznamu. Příjmy žalovaného činí 11 529 Kč – 15 000 Kč čistého, v 12/2022 ale pouze 4 500 Kč, žije u své matky, je zavázán ještě dalšími úvěry ve výši 850 Kč měsíčně, nájem bytu činí 6 000 Kč měsíčně. Vyživovací povinnost nemá. Životní minimum činí 4 860 Kč a nezabavitelná částka 12 398 Kč.10. Z výpisu z centrální evidence exekucí ke dni 10. 2. 2023 soud zjistil, že nebyly nalezené žádné záznamy.11. Z dopisu o zesplatnění s podacím lístkem soud zjistil, že došlo k zesplatnění úvěru, současně byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky.12. Z ostatních důkazů neučinil soud žádná nová skutková zjištění. Soud také pro nadbytečnost neučinil dotazy na zaměstnavatele a na banku žalobkyně.13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně.19. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet úvěr neunesla. Žalobkyně se sice k samotné úvěruschopnosti vyjádřila, předložila i řadu listinných důkazů, avšak ty se v zásadě týkaly pouze příjmů. Pokud šlo o výdaje, pak žalobkyně v zásadě vycházela toliko z normativních výdajů, které nemají s realitou běžného života nic společného, když je zřejmé, že situace každého žadatele o úvěr je zcela odlišná a musí být vždy individualizována. Za situace, kdy žalobkyni nic nebránilo ověřit reálné výdaje žalovaného, dokladem SIPO, vyúčtováním za telefonní služby nebo za elektřinu/plyn, ale také celkovými výpisy z bankovního účtu, nelze než dospět k závěru, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného v dané době s odbornou péčí. Z předložené části bankovního účtu žalovaného navíc vyplývá, že žalovaný byl v záporném zůstatku.20. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný však od žalobkyně převzal částku 27 500 Kč, částka 2 500 Kč nebyla poskytnuta žalovanému, přičemž žalovaný dosud žalobkyni dosud uhradil jen část; dle tvrzení žalobkyně, obsaženého v žalobě, zbývá žalovanému na dlužné jistině zaplatit částku 21 744 Kč (uvedená jistina ke dni zesplatnění 26. 6. 2024) – a poté, co byla žalovanému žaloba doručena, žalovaný se neohradil případným tvrzením, že z titulu předmětné smlouvy splatil částku vyšší, nežli tvrdí žalobkyně.21. Soud proto vycházel ze sdělení žalobkyně a učinil závěr, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil co do výše 21 744 Kč, je proto povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť v rámci řízení nebyl navržen jiný způsob plnění.22. Ve zbylém rozsahu soud žalobu z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy (viz výše) zamítl.23. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 843 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 391 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu