210 C 171/2024-32 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 42 000 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že se žalovanou ve dnech 27. 6. 2023, 29. 6. 2023, 16. 7. 2023, 23. 7. 2023 a 11. 9. 2023 uzavřela smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr s úrokem ve výši 40% měsíčně, s tím, že úrok je splatný vždy do každého 27. dne v tom kterém měsíci. Po žalované žalobkyně požaduje částku 42 000 Kč, která se skládá z části nesplacené jistiny ve výši 30 000 Kč a smluvního úroku za první měsíc doby čerpání úvěru ve výši 12 000 Kč.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy, přestože byl řádně předvolán, nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala, proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění:4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované neúčelový spotřebitelský úvěr až do výše 20 000 Kč, a Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně uhradit formou měsíčních splátek (ve formě inkasa z jeho účtu) se splatností každé splátky do 17. dne kalendářního měsíce. Pro případ prodlení žalované se splácením bylo ujednáno oprávnění žalobkyně požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náhradu účelně vynaložených nákladů (v souvislosti s prodlením).5. Z detailu pohybu na účtu bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla na účet žalované různě vysoké částky (2 000 Kč dne 29. 6. 2023, 3 000 Kč dne 16. 7. 2023, 5 000 Kč dne 23. 7. 2023, 10 000 Kč dne 27. 6. 2023, 10 000 Kč dne 11. 9. 2023).6. Z upomínek spolu s podacími lístky bylo zjištěno, že žalobkyně upomenula žalovanou o zaplacení splátky.7. Z dopisu ze dne 27. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru částkou 74 728 Kč a vyzvala ji k zaplacení do 3 dnů.8. Z předžalobní upomínky vzal soud za prokázané, že dne 13. 9. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k mimosoudnímu plnění – k úhradě částky 84 460,50 Kč do 3 dnů.9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně poskytla žalované na základě specifikované smlouvy uzavřené, jak výše uvedeno, úvěr až do výše 20 000 Kč, s tím, že požaduje po žalované nesplacenou část jistiny 30 000 Kč a 40 % měsíční úrok v kapitalizované výši 12 000 Kč, celkem tedy 42 000 Kč a k tomu zákonný úrok z prodlení.10. Žalovaná netvrdila, že by žalobkyni zaplatila více ani že by její závazek zanikl z jiného důvodu.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18).14. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně jednala se žalovanou jakožto spotřebitelkou, jak vyplývá zejména z obsahu smlouvy a z označení jeho osoby ve smlouvě osobními údaji. Posuzování mluvního vztahu proto spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění, účinném ke dni tvrzeného právního jednání, a tudíž žalobkyně jakožto úvěrující byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru.19. Dle soudu však žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Určité kroky sice v tomto směru činila, ovšem omezila se pouze na zjištění pár základních údajů týkajících se osoby žalované. Netvrdila ani neprokazovala, že by zkoumala její rodinné poměry, náklady za bydlení, další výdaje (nad rámec nákladů za bydlení), které má průměrný člověk – za stravu, dopravu, hygienu, internet a telefon, apod. Soud proto uzavírá, že žalobkyně nevycházela z objektivních komplexně zjištěných poměrů žalované a za této situace nemohla učinit relevantní závěr o tom, zda žalovaná je či není schopna poskytovaný úvěr splácet. Spolehlivost údajů pak předpokládá právě jejich ověření.20. Žalobkyně se k jednání ve věci (stejně jako žalovaný) nedostavila a připravila se tak o možnost poučení ze strany soudu o své povinnosti označit důkazy a doplnit veškerá svá tvrzení tak, aby jednoznačně vyplývaly právní závěry, z nichž žalobkyně odvozuje své nároky ze smlouvy. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o.s.ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).21. V projednávané věci, především s ohledem na zák. č. 257/2016 Sb., soud uzavřel, že zjištěný skutkový stav nelze vyhodnotit jako platně uzavřenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovanou. Zkoumání úvěruschopnosti žalované nebylo ze strany žalobkyně vůbec prokazováno, důsledkem čehož je - v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru - absolutní neplatnost uzavřené smlouvy. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.22. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované na účet v jeho vlastnictví a ke splnění jeho dluhu celkem částku 30 000 Kč, přičemž nebylo zjištěno a žalovaná to ani netvrdila, že by žalobkyni jakoukoli platbu uhradila. Jelikož za situace, kdy úvěrová smlouva byla shledána absolutně neplatnou, nebyl zjištěn žádný právní důvod