214 C 120/2023-61 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, z čehož částka 2 500 Kč představovala provizi zprostředkovatele. K uzavření smlouvy o úvěru mezi stranami došlo v elektronické formě prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč okamžikem, kdy žalovaný smlouvu o úvěru podepsal, přičemž za okamžik podpisu smlouvy o úvěru se považuje okamžik, kdy tzv. verifikační platba, tady částka 1 Kč, byla připsána na účet žalobkyně, tj. dne 21. 2. 2023. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem 28,17 % ročně splácet v 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč. Celková cena úvěru tak činila 40 000 Kč. Žalovaný však nezaplatil ničeho. Jelikož žalovaný úvěr řádně a včas neplatil, byl úvěr ke dni 27. 5. 2023 zesplatněn. Dluh žalovaný neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván. Žalovaná částka tak sestává z dlužné jistiny 30 000 Kč, úroků 2 047 Kč, účelně vynaložených nákladů 300 Kč, smluvní pokuty za opožděné splátky 1 497 Kč a smluvní pokuty po zesplatnění ve výši 1 281 Kč odpovídající částce 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a z neuhrazených splátek.1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 27. 3. 2024. Žalobkyně i její zástupce se z účasti na tomto jednání omluvili, žalovaný se na jednání bez omluvy nedostavil, proto soud jednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).1. Z listiny nazvané smlouva o podnikatelském úvěru a z úvěrových podmínek bylo zjištěno, že žalovaný prostřednictvím verifikační platby podepsal smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit úrok ve výši 28,17 % ročně, a to v 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč, splatných 20. dne v každém kalendářním měsíci. Pro případ prodlení žalovaného bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném zaplacení účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku a dále pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč. Pro případ zesplatnění úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru. Na listině není připojen vlastnoruční podpis žalobkyně, ani její podpis elektronický.1. Z doložené e-mailové zprávy bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému v rámci sjednávání úvěru sdělila, že jeho žádost o úvěr byla schválena a pro vyplacení částky je nutné zaslat na účet žalobkyně částku 1 Kč, čímž bude úvěrová smlouva uzavřena. Totožnost žalovaného byla ověřena z předložené kopie občanského průkazu. Z potvrzení o provedení transakce a zprávy banky vyplývá, že dne 21. 2. 2023 provedl žalovaný na účet žalobkyně verifikační platbu ve výši 1 Kč. Téhož dne pak žalobkyně převedla na účet žalovaného částku 27 500 Kč a třetí osobě pak částku 2 500 Kč.1. Z upomínek ze dne 25. 3. 2023 a 25. 4. 2023 včetně čestných prohlášení, seznamu odeslaných upomínek a přehledu odeslaných dávek bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně upozorňován na prodlení se splátkami a byl vyzván k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 5. 2023 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že v důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru došlo k zesplatnění úvěru ke dni odeslání výzvy. Žalovaný byl zároveň opětovně vyzván k zaplacení dlužné částky s tím, že jinak se žalobkyně se svým nárokem obrátí na soud.1. Z přehledu úhrad k příslušné úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že ke dni 27. 5. 2023 žalobkyně od žalovaného evidovala pouze úvodní verifikační platbu 1 Kč, přičemž žalovaný neuhradil ani jednu z předepsaných splátek úvěru.1. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.1. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.1. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.2. Podle § 1758 o. z., dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě.1. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.1. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena úvěrová smlouva.1. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, neobsahovala vlastnoruční podpis žalovaného ani žalobkyně, neobsahovala však ani podpis elektronický. Podpis žalovaného byl nahrazen verifikační platbou ve výši 1 Kč, podpis žalobkyně však absentuje zcela, byť dle tvrzení žalobkyně měla být smlouva podepsána jejím zaručeným elektronickým podpisem (byť bylo v podání právního zástupce žalobkyně ze dne 2.10.2023 navrhováno provedení důkazu smlouvou o úvěru opatřenou zaručeným elektronickým podpisem žalobce, nebyla taková listina žalobkyní předložena).2. Pro smlouvu o úvěru není písemná forma zákonem povinně předepsána, neboť v dané věci se nejedná o smlouvu spotřebitelskou, ale o vztah mezi podnikateli. Nicméně zákon umožňuje (§ 559 o. z.), aby si účastníci dohodli písemnou formu smlouvy i v případě nespotřebitelského úvěru; to je daný případ. Z tvrzení žalobkyně a jí předložených listin vyplývá, že písemný projev vůle žalobkyně směřoval k písemné formě právního jednání, jde-li o uzavření úvěrové smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným jako podnikatelem. Písemná forma právního jednání vyžaduje zachycení právního jednání, označení jednajících osob a podpis, přičemž se v případě elektronického podpisu musí jednat o takový podpis, který je dostatečný k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 24 Co 10/2023). V daném případě na dokumentu zcela chybí podpis žalobkyně; podpis žalovaného je nahrazen verifikační platbou.1. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby navrhla důkazy k prokázání tvrzení, že k uzavření smlouvy o úvěru skutečně došlo, se žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru tak nebylo v řízení prokázáno.1. Žalovaný však od žalobkyně čerpal částku ve výši 30 000 Kč, přičemž dosud nevrátil ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 30 000 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení žalobkyni náleží od 28. 5. 2023, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 27. 5. 2023 s tím, že ke dni odeslání výzvy došlo k zesplatnění. Žalovaná je tak v prodlení od 28. 5. 2023. Ve zbylém rozsahu soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.