218 C 112/2024-53 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkové částky 25 291,06 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „banka“), byla dne 17. 2. 2010 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení bankovního účtu č. , č. účtu, pro žalovaného. Následně smluvní strany sjednaly také poskytování kontokorentního úvěru , Anonymizováno, k tomuto běžnému účtu. Nárok 1) tvoří nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu žalovaného ve výši 164,26 Kč, který vznikl po zrušení poskytování kontokorentního úvěru , Anonymizováno, a převedení debetního zůstatku běžného účtu na úvěrový účet dne 16. 5. 2023. Nárok 2) je odůvodněn tím, že žalovanému byl v souvislosti se smlouvou o bankovních produktech a službách a dispozicemi k této smlouvě poskytnut úvěrový limit ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání , Anonymizováno, , že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Z tohoto důvodu banka využila svého práva ze smlouvy a všeobecných obchodních podmínek, zrušila žalovanému poskytování kontokorentu a debetní zůstatek ve výši 23 326,80 Kč převedla dne 11. 1. 2023 na nově otevřený úvěrový účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . O převedení debetního zůstatku ve výši 23 326,80 Kč na zvláštní úvěrový účet banka žalovaného písemně informovala a umožnila je splácení ve splátkách. Žalovaný však dlužnou částku nesplácel, proto banka dopisem ze dne 16. 5. 2023 úvěr ke dni 16. 5. 2023 zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 25 126,80 Kč. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 23 326,80 Kč a na poplatcích a pokutách částku 1 800 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je ve vztahu k oběma nárokům dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 11. 2023, s účinností ke dni 21. 11. 2023. Žalovaný byl o zaplacení upomínán i předžalobní výzvou ze dne 27. 2. 2024, dluh však nezaplatil.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí., právnická osoba, předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 11. 2023 a seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 11. 2023, smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 17. 2. 2010, dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 12. 10. 2020, produktových a obchodních podmínek původního věřitele, výpisů z účtů žalovaného, oznámení o zesplatnění ze dne 18. 5. 2023 a předžalobní upomínky ze dne 27. 2. 2024 vzal soud za prokázané, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek je dána aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání předmětných pohledávek. Dle uzavřené smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 17. 2. 2010 a dispozic k této smlouvě ze dne 12. 10. 2020, obchodních podmínek a úvěrové historie bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zřídila a vedla pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, . Ze smlouvy a obchodních podmínek původního věřitele dále vyplývá, že pokud není účastníky smlouvy sjednán povolený debet, je záporný zůstatek na běžném účtu považován za debet nepovolený a je okamžitě splatný původnímu věřiteli. Podle dispozic ze dne 12. 10. 2020 banka poskytla žalovanému kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky bance splácet způsobem sjednaným ve smlouvě, tj. zejména dodržovat minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % povoleného limitu a nepřekračovat povolený limit. Žalovaný úvěr stanoveným způsobem nesplácel, na upomínání nereagoval. Právní předchůdkyně žalobkyně proto zrušila poskytování , Anonymizováno, , dlužnou částku ve výši 23 326,80 Kč ke dni 11. 1. 2023 převedla na zvláštní úvěrový účet a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve splátkách. Po převedení debetního zůstatku z běžného účtu na zvláštní úvěrový účet došlo ze strany žalovaného k nepovolenému přečerpání běžného účtu, přičemž dlužná částka ke dni 16. 5. 2023 činila 164,26 Kč. O postoupení pohledávek byl žalovaný písemně informován. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky písemně vyzýván, soud však neměl k dispozici žádný důkaz, který by svědčil o zaplacení dlužné částky.4. Ve vztahu k nároku I soud s ohledem na datum uzavření smlouvy o bankovních produktech a službách, za použití ustanovení § 3028 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 708 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, se smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. Ve vztahu k nároku II byla věc posouzena podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, neboť k poskytování , Anonymizováno, došlo na základě Dispozic ke smlouvě ze dne 12. 10. 2020. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.5. Soud tedy dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o běžném účtu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně vedla pro žalovaného běžný účet a dále poskytla žalovanému úvěr, obecně označovaný jako kontokorent, tedy umožnila mu čerpat z běžného korunového účtu peněžní prostředky až do výše debetního zůstatku, který v tomto případě činil 20 000 Kč. Žalovanému vznikla povinnost nepřekračovat povolený limit čerpání a v případě přečerpání finančních prostředků nepovolený debetní zůstatek věřiteli neprodleně splatit. Žalovaný tyto povinnosti nedodržel, žaloba proto byla podána důvodně, a soud jí v celém rozsahu vyhověl, včetně přiznání úroků z úvěru i úroků z prodlení v zákonné výši.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 464 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 012 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 291,06 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.