218 C 91/2024-50 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 26. 11. 2007 s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 42 400 Kč (z toho jistina činila 25 000 Kč a souhrnný poplatek 17 400 Kč), a to formou 53týdenních splátek po 800 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, postupně uhradil částku 22 453 Kč. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 uzavřené mezi původním věřitelem a společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, , došlo s účinností k , datum, k převedení pohledávky na uvedenou společnost. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne 25. 6. 2015. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 19 947 Kč. V souladu s ustanovením čl. 5 smlouvy bylo plnění žalovaného započítáno nejprve na souhrnný poplatek a následně na jistinu. Postoupená pohledávka se proto skládá z nedoplatku jistiny ve výši 19 947 Kč, souhrnný poplatek byl zcela uhrazen. Následně, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 uzavřené mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . a žalobkyní, došlo s účinností k 24. 8. 2018 k převedení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 3. 9. 2018. Před podáním žaloby byl žalovaný o zaplacení marně upomínán předžalobní upomínkou ze dne 25. 4. 2024.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Protože se žalobkyně rovněž nevyjádřila, soud na základě fikce souhlasu s rozhodnutím věci bez jednání rozhodl postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu., právnická osoba, předložených listinných důkazů, a to smlouvy o půjčce ze dne 26. 11. 2007, smluvních podmínek smlouvy o půjčce, smluv o postoupení pohledávek a předžalobní upomínky vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 26. 11. 2007 právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému v hotovosti částku 25 000 Kč, a žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit poskytnutou částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 17 400 Kč, tj. celkem se zavázal zaplatit 42 400 Kč. Dlužná částka měla být splacena v 52 pravidelných týdenních splátkách po 800 Kč, počínaje 7. dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný hradil splátky nepravidelně, podle tvrzení žalobkyně uhradil pouze 22 453 Kč. Na základě smluv o postoupení pohledávek je dána aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání předmětné pohledávky.4. Při právním posouzení věci soud za použití ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, postupoval podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť právní vztah mezi účastníky vznikl přede dnem 1. 1. 2014. Podle § 657 a § 658 odst. 1 zák. č. 40/1964, Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Dle § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.5. Soud z hlediska právního zhodnocení věci dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce, jejímž předmětem bylo půjčení částky ve výši 25 000 Kč. Původní věřitel svou povinnost poskytnout žalovanému půjčku ve výši 25 000 Kč splnil, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o půjčce. Pokud se žalovaný zavázal splatit kromě uvedené jistiny též souhrnný poplatek, hodnotil soud toto ujednání podle obsahu jako kapitalizovaný úrok z půjčky, představující cenu půjčky. Za situace, kdy byla půjčka sjednána na dobu 53 týdnů s navýšením o 17 400 Kč, je zřejmé, že smluvní úrok z předmětné půjčky fakticky přesahuje 69 % ročně. Takové ujednání o úroku soud hodnotil jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Smluvní úrok ve výši 69 % ročně výrazně přesahuje obvyklou úrokovou míru, a to i s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, účtovaným bankami při poskytování krátkodobých úvěrů či půjček, jde tak o úrok lichevní. Plnění žalovaného ve výši 22 453 Kč proto není možno zohlednit ani zčásti jako plnění na úrok (poplatek), ale pouze na jistinu. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil ani neprokázal, že včas zaplatil celou jistinu dluhu ve výši 25 000 Kč, shledal soud žalobu důvodnou co do částky 2 547 Kč (25 000 – 22 453) a uložil žalovanému zaplatit ji žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení. Co do částky 17 400 Kč s příslušenstvím byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, jelikož každý z účastníků měl ve věci pouze částečný úspěch a úspěšnějšímu žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.