219 C 149/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně (společnost [právnická osoba]) žalované poskytla dne 27. 01. 2021 v hotovosti částku 15 000 Kč, kterou jí žalovaná dosud celou nevrátila (uhradila pouze 4 900 Kč) a na její úkor se tak bezdůvodně obohatila. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, ačkoliv byla zároveň vyrozuměna o tom, že pokud se ve stanovené době nevyjádří, bude soud předpokládat, že s vyřízením věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto věc se souhlasem žalobkyně projednal a rozhodl na základě předložených listinných důkazů (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /). 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 27. 01. 2021 předala žalované v hotovosti částku 15 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s celkovým poplatkem ve výši 32 118 Kč formou 65 týdenních splátek po 495 Kč. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala určité údaje o osobních a majetkových poměrech žalované. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaná vrátila právní předchůdkyni žalobkyně částku 4 900 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku vyplývá, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (jejíž právní subjektivita byla ověřena z výpisu z obchodního rejstříku) a že žalovaná byla o tomto informována a zároveň byla vyzvána k zaplacení. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalované ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet, přičemž žalobkyně nepředložila důkazy o tom, že žalovanou sdělené údaje byly doloženy. Zároveň jak plyne ze žaloby, sama žalobkyně považuje smlouvu o úvěru za neplatnou, když se domáhala vydání toliko bezdůvodného obohacení a když zároveň ze smlouvy vyplývá, že celková RPSN činila v tomto případě minimálně 168%, což je zjevně nemravné. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 7. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 8. V řízení však bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 15 000 Kč, přičemž žalovaná jí (respektive žalobkyni), doposud vrátila pouze 4 900 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaná na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 o. z., co do částky 10 100 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna tuto částku představující nesplacenou jistinu vrátit. Protože žalovaná ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradila, dostal se do prodlení a je podle § 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., povinna zaplatit žalobkyni z dlužné jistiny také zákonný úrok z prodlení od 28. 04. 2022 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 100 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 10 100 Kč sestávající z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 10 100 Kč sestávající z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.