223 C 41/2024-55 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., se žalovaným uzavřela prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 9. 2022, na základě které žalovanému poskytla na bankovní účet částku ve výši 15 000 Kč, před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného skrze lustrace v ISIR, CEE, CRKI, BRKI, NRKI, EUCB. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky do 1. 10. 2022 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 589 Kč a úrokem ve výši 36 % ročně, což neučinil, neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni skrze přechodného věřitele.2. Žalobkyně se z nařízeného jednání prostřednictvím právního zástupce omluvila, odročení nežádala, žalovaný se bez omluvy, přestože byl řádně předvolán, nedostavil, proto soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků., právnická osoba, žalobkyní předložených listin učinil soud následující zjištění a závěr o skutkovém stavu: právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 9. 2022 smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet dne 1. 9. 2022 částku 15 000 Kč, jak bylo zjištěno z potvrzení o provedení transakce, potvrzení o platbě a sdělení banky. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni úvěr spolu s úrokem a poplatkem za sjednání do 1. 10. 2022. Protože žalovaný své povinnosti řádně neplnil, požaduje žalobkyně zaplacení jistiny ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč za období od 2. 10. 2022 do 13. 10. 2023 ve výši 2 317,81 Kč a dále zákonný úrok z prodlení od 27. 10. 2023, rovněž tak nesplacený úrok ve výši 5 400 Kč, poplatek ve výši 6 589 Kč a poplatky za odeslání písemných upomínek ve výši 500 Kč. Žalobkyně dále požadovala po žalovaném zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení (za období od 2. 10. 2022 do 21. 11. 2022, tj. 755,62 Kč). Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, oznámila postoupení žalovanému a zároveň jej vyzvala před podáním žaloby k zaplacení nejpozději do 22. 2. 2024, a to upomínkou odeslanou v den vyhotovení dne 14. 2. 2024.4. Z předložených listin nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem zkoumala schopnost žalovaného jakožto spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, k prokázání takového jednání nebyly předloženy ani žádné důkazy. Žalobkyně, respektive její předchůdkyně, tudíž nedostála povinnosti stanovené jí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.5. Soud nemohl žalobkyni s ohledem na její nepřítomnost u jednání poskytnout poučení ve smyslu § 118a odst. 1,3 o. s. ř., ve vztahu k doplnění tvrzení a předložení důkazů týkajících se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, přičemž takové poučení se poskytuje účastníku pouze u jednání, soud není povinen jednání za účelem poskytnutí poučení odročovat či jej sdělovat jiným způsobem. Žalobkyně je povinna nést procesní následky své neúčasti.6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).9. Za dané situace soud věc posoudil podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně s odbornou péčí před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., přičemž následkem je právě absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na účet ve vlastnictví žalovaného peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, žalovaný tuto skutečnost ani žalobní tvrzení týkající se neuhrazení žádné částky nerozporoval. Soud proto rozhodl tak, že žalobkyni, na kterou byla pohledávka ve smyslu § 1879 o. z. postoupena, přiznal nárok na zaplacení částky 15 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud tudíž přiznal žalobkyni také úroky z prodlení z přiznané částky ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od 29. 8. 2023, přičemž vyšel z toho, že žalovaný byl žalobkyní k zaplacení vyzván předžalobní upomínkou odeslanou dne 14. 2. 2024 s uvedením lhůty k plnění nejpozději do 22. 2. 2024.10. Co do poplatku za sjednání úvěru, úroku a úroku z prodlení nad rámec přiznaného byla žaloba s ohledem na uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru zamítnuta.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků.