224 C 100/2024-49 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení jistiny úvěru ve výši 13 600 Kč, poplatků spojených s poskytnutím úvěru 3710 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ve výši 220 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 495 Kč, poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 58 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 335,61 Kč s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Z předložené smlouvy o úvěru s postupným čerpáním ze dne 24. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s úvěrovým limitem 15 600 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně načerpal dne 1.6.2023 částku 3 000 Kč, dne 6.6.2023 částku 1 000 Kč a dne 24.5.2023 částku 9 600 Kč, celkem 13 600 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 4 060 Kč a poplatky za služby „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ve výši 110 Kč měsíčně, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč a informační SMS servis ve výši 29 Kč měsíčně a to jednorázově do 23.6.2023. Dále se žalovaný zavázal pro případ prodlení se splacením úvěru hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . V rámci toho vyplnil své identifikační údaje, totožnost žalovaného byla doložena kopií jeho občanského průkazu. Výplata finančních prostředků na bankovní účet žalovaného byla prokázána zprávou , právnická osoba, . Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by podle uzavřené smlouvy úvěr žalobkyni vrátil, soud proto vycházel z toho, že úvěr (v celém rozsahu) zaplacen nebyl., právnická osoba, posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že nejprve zjistila u žalovaného informace týkající se celkového počtu členů domácnosti žalovaného žijících se žalovaným ve společné domácnosti, dále počet členů společné domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje žalovaného, jeho čisté příjmy. Dále žalobkyně ověřovala, zda žalovaný nemá záznamy v registrech: Centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík, Registr neplatných dokladů, Registr hledaných osob PČR, Registr politicky aktivních osob (registr Starostové), katastrální rejstřík – kontrola platnosti adresy a Registr „sankční seznamy“. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že počet členů ve společně hospodařící domácnosti, Anonymizováno, 0, žalovaný , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila 5 000 Kč, na bydlení 7 500 Kč, další nezbytné výdaje 7 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 1 000 Kč. Žalovaný uváděl čistý měsíční příjem ve výši , částka, , výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila , částka, , disponibilní příjem 12 000 Kč.5. Žalobkyně neoznačila ani nepředložila žádné listiny k prokázání ověření žalovaným sdělených údajů (smlouvy, faktury, výpisy, jiné doklady).6. Po posouzení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele, což vyplývá zejména z obsahu smlouvy a z označení žalovaného ve smlouvě osobními údaji (rodné číslo, trvalý pobyt), soud proto po právní stránce postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18)10. Žalobkyně v tomto směru ničeho neprokázala, spolehla se toliko na údaje sdělené žalovaným, a to bez dalšího detailnějšího prověření (výše příjmů, výše nákladů na bydlení, výše závazků včetně jejich doby trvání a platební morálky žalovaného, vedená exekuce či insolvenční řízení žalovaného), a tudíž nemohla učinit relevantní závěr o tom, zda žalovaný schopen splácet poskytovaný úvěr je či není.11. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.12. Soudní dvůr EU ve věci Banco Espaňol (C-618/10 z 14.6.2012) uvedl, že směrnice 93/13 brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.13. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně převzal částku 13 600 Kč, přičemž ze žalobních tvrzení vyplývá, že nevrátil žalobkyni ničeho. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o.z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD. V daném případě se žalovaný na úkor žalobkyně co do částky 13 600 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 13 600 Kč představující nesplacenou jistinu, vrátit. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 982,76 Kč, přičemž tato částka představuje 40,08 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70,04 % a úspěc