225 C 13/2024-69 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 62 445,76 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 23. 10. 2022 uzavřela se žalovanou smlouvou o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 65 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v měsíčních splátkách po 2 812 Kč společně s úrokem a náklady. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem. Finanční prostředky byly žalované poskytnuty na bankovní účet. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované. Žalovaná však nehradila řádně a včas jednotlivé splátky a dostala se do prodlení se splátkou splatnou ke dni 15. 6. 2023, proto žalobkyně zaslala žalované dne 21. 6. 2023 a dne 5. 7. 2023 písemnou upomínku. Žalovaná však neuhradila ničeho, proto žalobkyně ke dni 21. 11. 2023 úvěr zesplatnila, o čemž žalovanou informovala. Před podáním žaloby byla žalovaná marně vyzvána k zaplacení dlužné částky. Žalobkyně proto požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši 62 445,76 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 62 445,76 Kč od 4. 1. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, a bylo tak jednáno v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).3. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním.4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 10. 2022 bylo zjištěno, že účastnice uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 65 000 Kč, a to tak, že částka ve výši 21 453 Kč byla poskytnuta na bankovní účet žalované, částka ve výši 31 297 Kč byla poskytnuta žalobkyni na úhradu předchozího závazku žalované ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 18. 10. 2022 a částka ve výši 12 250 Kč byla započtena na náklady poskytovatele. Dále byl sjednán úrok ve výši 24,46 % p. a., RPSN činila 39,97 %. Žalovaná se zavázala úvěr společně s úrokem vrátit v 72 měsíčních splátkách po 2 812 Kč. Smlouva byla podepsána pouze žalobkyní.5. Z Přílohy č. 1 Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bylo zjištěno, že žalovaná při žádosti o úvěr uvedla, že je svobodná a nemá žádnou vyživovací povinnost k nezletilým dětem. Žalovaná je zaměstnána u Ústřední vojenské nemocnice s měsíčním příjem ve výši 38 813 Kč, celkové náklady na bydlení žalované jsou 3 000 Kč a měsíční finanční zůstatek žalované je 33 001 Kč. Žalovaná nesplácí žádné jiné pravidelné finanční závazky.6. Z lustrace žalované bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou lustrovala ve veřejných registrech s negativním výsledkem.7. Z výplatních pásek žalované za měsíc červenec, srpen a září 2022 bylo zjištěno, že žalovaná měla průměrný příjem ze zaměstnání u Ústřední vojenské nemocnice ve výši 42 094 Kč.8. Z výpisu z účtu , právnická osoba, . bylo zjištěno, že na jméno žalované je veden účet č. , č. účtu, .9. Z potvrzení , právnická osoba, ze dne 23. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná zaslala autorizovanou platbu ve výši 1 Kč.10. Z potvrzení , právnická osoba, . ze dne 25. 10. 2022 bylo zjištěno, že dne 25. 10. 2022 byla poskytnuta na účet č. , č. účtu, částka ve výši 21 453 Kč a na účet č. , č. účtu, částka 31 297 Kč.11. Z upomínek a podacích lístků bylo zjištěno, že žalovaná byla upomínána k zaplacení dlužné částky.12. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 11. 2023 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky, zároveň byla tímto dopisem informována o zesplatnění úvěru a vyzvána k zaplacení celé dlužné částky do 3. 1. 2024, z důvodu dlouhodobého porušování smluvních podmínek.13. Z fotografie občanského průkazu žalované, z kopie řidičského průkazu a potvrzení o doplacení úvěru soud neučinil žádná skutková zjištění.14. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).15. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem.16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 86 odst. 1,2 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).19. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.21. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně sjednala úvěrovou smlouvu shora uvedeného rozsahu se žalovanou jakožto spotřebitelem, jak vyplývá zejména z označení její osoby ve smlouvě osobními údaji.22. Smluvní vztah spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni tvrzeného právního jednání a žalobkyně jakožto úvěrující byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru. Dle soudu však žalobkyně úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru nezkoumala s odbornou péčí. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalované prováděla (např. doložení příjmů žalované), ale za situace, kdy nezkoumá i výdaje (např. vyžádáním pohybů na bankovním účtu spotřebitele), postrádá takový postup na významu, neboť je možné, že i osoba, která dosahuje vysokých příjmů, je tak zadlužena, že úvěruschopná není. V tomto směru se žalobkyně omezila pouze na údaje zjištěné přímo od žalované. Žalobkyně vůbec po žalované nepožadovala doložení jejích výdajů jako např. nákladů na bydlení (náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky), jakož ani dalších životních nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby apod. Tímto jednáním žalobkyně vystupovala v rozporu s § 86 SpÚ. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).23. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 2 o. s. ř. stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelsk