225 C 217/2023-123 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, a to z titulu nesplaceného úvěru. Žalobu odůvodnila tím, že na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne , datum, poskytla společnost , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) žalovanému revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce až do výše , částka, a současně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , a to tak, že zaplatila prodejci za koupi zboží žalovaným. Žalovaný se zavázal splácet účelový úvěr formou 10 měsíčních splátek ve výši , částka, s úrokem ve výši 23,56 % ročně. Revolvingový úvěr se žalovaný zavázal splácet formou měsíčních splátek ve výši minimálně 5 % ročně z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v měsíci, nejméně , částka, , spolu s úrokem ve výši 23,76 % ročně. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že porovnala jeho příjmy a výdaje, jakož i způsob plnění jeho dosavadních dluhů na základě informací, které žalovaný poskytl při ústním pohovoru. Dále nahlédla do příslušných registrů (BRKI, NRKI, SOLUS, ISIR), telefonicky kontaktovala zaměstnavatele a zohlednila dostupné pohyby na účtu žalovaného. Žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostál. Právní předchůdkyně žalobkyně tak úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Žalovaný v průběhu trvání smluvního vztahu čerpal revolvingový úvěr celkem ve výši , částka, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši , částka, , poplatky za pojištění ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , smluvní pokutou ve výši , částka, , náklady spojenými s vymáháním pohledávky ve výši , částka, a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, .2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že se ztotožňuje s částkou , částka, , která mu byla poskytnuta na výběr vybraného zboží, s částkou okolo , částka, , která mu „naběhla“ v průběhu jeho výkonu trestu, se neztotožnil. Navrhl zrušit úroky za období od , datum, do , datum, . K prvnímu jednání se žalovaný nedostavil, jeho omluva nebyla soudem pro její nedoložení považována za řádnou. K druhému jednání se žalovaný bez řádné omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dohodu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým rámcem ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve stanovené minimální výši s úrokem ve výši 23,76 % ročně. Současně právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na koupi zboží ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši , částka, s úrokem ve výši 23,56 % ročně.4. Z přehledu plateb soud zjistil, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byly zasílány různě vysoké částky na účty č. , č. účtu, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v období od , datum, do , datum, .5. Z dopisu adresovaného žalovanému bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně s účinností ke dni , datum, úvěr zesplatnila.6. Z předžalobní výzvy k zaplacení ze dne , datum, ve spojení s podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení dluhu pod pohrůžkou soudního vymáhání dluhu.7. Smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně.8. Z ostatních provedených důkazů s ohledem na neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (viz níže) soud neučinil žádná další skutková zjištění.9. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).10. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.12. Podle § 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.13. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.14. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 1727 občanského zákoníku, každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.16. Soud na jednání žalobkyni poučil ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že nemá ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného její tvrzení za dostatečná a prokázaná, avšak žalobkyně žádná další tvrzení neuvedla a důkazy neoznačila. Své břemeno důkazní tedy neunesla [§ 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 1 o. s. ř.]. Nelze tedy než uzavřít, že nedostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Soudu v tomto případě nebylo ani prokázáno tvrzení, že by osobní pohovor se žalovaným skutečně proběhl. Na závěru soudu nic nemění skutečnost, že žalovaný úvěr poté splácel. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít právní předchůdkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jelikož právní předchůdkyně spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná, včetně ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, nákladech spojených s prodlením žalovaného a splatnosti.17. Soud dále zkoumal, zda na straně žalovaného nevzniklo bezdůvodné obohacení. Byť byly k této skutečnosti provedeny výpisy z účtu právní předchůdkyně žalobkyně, soudu z nich nebylo prokázáno, že by se peněžní prostředky ve výši , částka, dostaly do dispozice žalovaného. V tom směru soud žalobkyni na jednání dle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučil, avšak žalobkyně nové důkazy neoznačila. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši , částka, , což bylo mezi účastníky nesporné a žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil celkem , částka, . Na straně právní předchůdkyně žalobkyně, popř. žalobkyně tedy nebylo prokázáno, že došlo ke zmenšení aktiv, a tak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl pro neunesení břemene důkazního podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení je na straně žalovaného, kterému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.