227 C 103/2024-130 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou účastnické smlouvy č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, , jejichž nedílnou součástí jsou všeobecné podmínky a ceník tarifů a služeb. Na základě uvedených smluv poskytovala žalobkyně žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, takto jí poskytla k pronájmu koncová zařízení, přičemž žalovaná nezaplatila nájemné ve výši 50 Kč, 50 Kč, 45,16 Kč, 50 Kč, 50 Kč, 45,16 Kč, 99,99 Kč, 99,99 Kč a 90,31 Kč, služby ve výši 21 714,50 Kč a smluvní pokutu za nevrácení zařízení po ukončení smlouvy ve sjednané lhůtě ve výši 7 850 Kč.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl platební rozkaz usnesením zrušen. Soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, pouze na základě listin založených ve spise. Současně ji poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Žalobkyně s uvedeným postupem výslovně souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud rozhodl podle citovaného ustanovení bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Z předložených listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:4. Žalobkyně a žalovaná si sjednaly tři smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací a souvisejících služeb č. , hodnota, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , dále byla žalované poskytována služba pevný internet a žalované byla za účelem využívání sjednaných služeb pronajata koncová zařízení zn. , Anonymizováno, (zjištěno z citovaných smluv včetně podmínek). Výše nájemného a jeho splatnost vyplývala z jednotlivých vyúčtování, zároveň si účastnice sjednaly povinnost žalované vrátit poskytnuté zařízení do 30 dnů od ukončení smlouvy, v opačném případě byla sjednána povinnost zaplatit smluvní pokutu, žalovaná se dostala do prodlení s vrácením těchto zařízení, za což jí byla vyúčtována smluvní pokuta ve výši 7 850 Kč. Současně byla žalovaná povinna platit poskytnuté služby dle vyúčtování (zjištěno z citovaných smluv včetně podmínek). Žalovaná neuhradila vyúčtování č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v celkové výši 30 145,11 Kč (zjištěno z citovaných vyúčtování). Žalovaná netvrdila, že by dluh žalobkyni zaplatila, ani že by její závazek zanikl z jiného důvodu. Soud tedy vycházel z toho, že žalovaná nezaplatila ničeho.5. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle něhož se pronajímatel nájemní smlouvou zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.6. Podle § 2213 o.z., nájemce je i bez zvláštního ujednání povinen užívat věc jako řádný hospodář k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému, a platit nájemné.7. Podle § 2048 o.z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokut určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.8. Soud po provedeném dokazování shledal žalobu zcela po právu a rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně zákonného úroku z prodlení. Mezi účastnicemi byla uzavřena nepojmenovaná smlouva podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a smlouva nájemní dle shora citovaných zákonných ustanovení. Na základě těchto smluv žalobkyně poskytovala žalované sjednané plnění, zejména služby elektronických komunikací, za něž jí žalovaná nezaplatila. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni dále dlužné nájemné za poskytnuté koncové zařízení v uvedené a prokázané výši, a dále smluvní pokutu za nevrácení zařízení v dohodnuté době, která byla platně sjednána v rámci ceníku, který je nedílnou součástí smlouvy. Výši smluvní pokuty považuje soud za přiměřenou. Soud zároveň žalobkyni přiznal podle § 1970 o.z. úrok z prodlení z dlužné částky ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jehož úhrady se žalobkyně domáhá počínaje dnem následujícím po splatnosti posledního z vyúčtování.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 384 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 206 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 30 145,11 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze základu 1 800 Kč ve výši 378 Kč.10. Lhůty k plnění byly určeny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.