227 C 63/2024-68 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 101 335,37 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 107 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit 96 pravidelných měsíčních splátkách po 1 640,67 Kč včetně úroku ve výši 10,3 % p. a. Před podáním žaloby žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Účastníci si ve smlouvě sjednali možnost okamžitého prohlášení úvěru za splatný a v souvislostí s tímto úkonem vznik poplatku ve výši 300 Kč. Dále byl sjednán poplatek ve výši 600 Kč za zaslání každé písemné upomínky. Žalovaný však své povinnosti neplnil a dostal se tak se svým závazkem do prodlení, a proto jej žalobkyně ke dni 27.9.2023 zesplatnila, o čemž žalovaného informovala. Žalovaný ani poté závazek neuhradil a, to ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 99 235,37 Kč, poplatku ve výši 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný, poplatků ve výši 1 800 Kč za tři zaslané písemné upomínky, kapitalizovaného úroku od 10.5.2022 do 27.9.2023 ve výši 4 320,31 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení od 28.9.2023 do 28.3.2024 ve výši 7 320,58 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 103 555,68 Kč od 29.3.2024 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud dospěl na základě listinných důkazů k těmto skutkovým zjištěním.5. Z žádosti o express půjčku bylo zjištěno, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 107 000 Kč. V žádosti uvedl, že je zaměstnaný jako řidič s příjmem ve výši 18 000 Kč. Tato žádost byla žalovanému schválena.6. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníku poplatků, informací o úvěru, všeobecných produktových podmínek, základních produktových podmínek spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 107 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 96 měsíčních splátkách po 1 640,47 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 10,3 % p. a., RPSN bylo 10,79 %. Částka byla poukázána na bankovní účet žalovaného. Pro případ upomínání žalovaného byl sjednán poplatek ve výši 600 Kč za každou zaslanou upomínku. Dále bylo sjednáno oprávnění žalobkyně prohlásit okamžitě celý úvěr za splatný a za tento úkon požadovat poplatek ve výši 300 Kč. Listina byla podepsána oběma účastníky.7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 9. 5. 2022 do 8. 6. 2022 bylo zjištěno, že dne 10. 5. 2022 žalobkyně na tento účet žalovanému zaslala částku 107 000 Kč.8. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti a potvrzení o výši příjmu bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, jako řidič s průměrným příjem za 3 měsíce ve výši 17 782 Kč. Žalovaný je svobodný a žije u rodičů. Žalovaný splácí již 6 jiných úvěrů, a to jak u žalobkyně, tak u jiných společností. Celková výše splátek je 8 704,84 Kč.9. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č., č. účtu, ze dne 8.6.2022 ze dne 8.7.2022, ze dne 8.8.2022, ze dne 8.9.2022, ze dne 7.10.2022, ze dne 8.11.2022, ze dne 8.12.2022, ze dne 31. 12.2022, ze dne 6.1.2023, ze dne 8.2.2023, ze dne 8.3.2023, ze dne 6.4.2023, ze dne 5.5.2023, ze dne 8.6.2023, ze dne 7.7.2023, ze dne 8.8.2023, ze dne 8.9.2023, ze dne 6.10.2023, ze dne 8.11.2023, ze dne 8.12.2023, ze dne 31.12.2023, ze dne 8.1.2024, 8.2.2024 a ze dne 8.3.2024 bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 107 000 Kč. Žalovaný však nehradil žalobkyni řádně splátky. Ke dni 8.3.2024 činila nesplacená jistina 99 235,37 Kč, nesplacený smluvní úrok ve výši 4 320,31 Kč, úrok z prodlení ve výši 6 639,62 Kč a dlužné poplatky byly ve výši 2 100 Kč.10. Z upomínek ze dne 31.5.2023, 1.7.2023 a ze dne 22.8.2023 bylo zjištěno, že žalovaný by upomínán k hrazení dluhu. Zároveň byl žalovaný upozorněn na vznik poplatku 600 Kč za každou zaslanou výzvu.11. Z oznámení ze dne 29.9.2023 a poštovní dodejky ze dne 2.10.2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně prohlásila úvěr ke dni 27.9.2023 za splatný a informovala o tom žalovaného. Zároveň žalovanému naúčtovala poplatek ve výši 300 Kč.12. Z předžalobní výzvy ze dne 2.4.2024 ve spojení s poštovním archem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného pod hrozbou žaloby k úhradě dluhu do 15 dnů od doručení výzvy.13. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). a zákon č. 257/2016 Sb.. o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.14. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 122 odst. 1 až 4 SpÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.16. Podle čl. II zák. č. 257/2016 Sb. dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.17. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatelka tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalovaný úvěrový rámec vyčerpal v plné výši, ovšem naopak prokázáno nebylo, že by žalovaný řádně uhradil splátky. Žalobkyně dostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet po