210 C 195/2025-48 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu 4 080 Kč, s odůvodněním, že se žalovanou dne 28. 12. 2023 uzavřela smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu se sjednanými úroky ve výši 40 % měsíčně, vyčerpala jistinu 10 000 Kč. Svému závazku však nedostála, dostala se do prodlení. Žalobkyně ji o zaplacení dlužné splátky opakovaně upomenula, avšak marně, proto následně přistoupila v souladu se smluvními ujednáními k zesplatnění úvěru dne 1. 5. 2024 a žalovanou vyzvala k zaplacení, ale marně. Žalovaná neuhradila ani jistinu10 000 Kč ani úrok z úvěru 40 % měsíčně kapitalizovaný na částku 4 000 Kč. Smluvní pokuta pak činila 0,1% dlužné jistiny denně od 2. 5. 2024 do 14. 6. 2025.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila k nařízenému jednání se bez omluvy, přestože byla řádně předvolán, nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala, proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění.4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované neúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně uhradit formou měsíčních splátek (ve formě inkasa z jeho účtu) se splatností každé splátky do 17. dne kalendářního měsíce. Pro případ prodlení žalované se splácením bylo ujednáno oprávnění žalobkyně požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náhradu účelně vynaložených nákladů (v souvislosti s prodlením).5. Z detailu pohybu na účtu bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla dne 28. 12. 2023 na účet žalovaného částku 10 000 Kč Vlastnictví účtu žalované bylo ověřeno korunovou platbou provedenou žalovanou.6. Z upomínek spolu s podacími lístky bylo zjištěno, že žalobkyně upomenula žalovanou o zaplacení splátky.7. Z dopisu ze dne 1. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala ji k zaplacení do 3 dnů. Předžalobní upomínkou žalobkyně upozornila žalovanou na případné soudní vymáhání pohledávky.8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně poskytla žalované na základě shora specifikované smlouvy uzavřené dne 28. 12. 2023 úvěr 10 000 Kč, s tím, že požaduje po žalované nesplacenou jistinu 10 000 Kč a 40 % měsíční úrok v kapitalizované výši 4 000 Kč, celkem tedy 14 000 Kč a k tomu smluvní pokutu 0,1% denně z dlužné částky ve výši 4 080 Kč za prodlení žalované s platbami. Žalovaná nesplatila ničeho.9. Žalovaná netvrdila, že by žalobkyni cokoliv zaplatila.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18).13. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně jednala se žalovanou jakožto se spotřebitelkou, jak vyplývá zejména z obsahu smlouvy a z označení jeho osoby ve smlouvě osobními údaji. Posuzování mluvního vztahu proto spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění, účinném ke dni tvrzeného právního jednání, a tudíž žalobkyně jakožto úvěrující byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru.18. Dle soudu však žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Určité kroky sice v tomto směru činila, ovšem omezila se pouze na zjištění pár základních údajů týkajících se osoby žalované a jejích poměrů. Nezjišťovala její rodinné poměry, zaměstnavatele, příjem a náklady za bydlení, další výdaje (nad rámec nákladů za bydlení), které má průměrný člověk – za stravu, dopravu, hygienu, internet a telefon, apod. Soud proto uzavírá, že žalobkyně nevycházela z objektivních komplexně zjištěných poměrů žalované a za této situace nemohla učinit relevantní závěr o tom, zda žalovaná je či není schopna poskytovaný úvěr splácet. Spolehlivost údajů pak předpokládá právě jejich ověření.19. Žalobkyně se k jednání ve věci (stejně jako žalovaný) nedostavila a připravila se tak o možnost poučení ze strany soudu o své povinnosti označit důkazy a doplnit veškerá svá tvrzení tak, aby jednoznačně vyplývaly právní závěry, z nichž žalobkyně odvozuje své nároky ze smlouvy. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o.s.ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).20. V projednávané věci, především s ohledem na zák. č. 257/2016 Sb., soud uzavřel, že zjištěný skutkový stav nelze vyhodnotit jako platně uzavřenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovaným. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo ze strany žalobkyně vůbec prokazováno, důsledkem čehož je - v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru - absolutní neplatnost uzavřené smlouvy. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.21. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované na účet celkem částku 10 000 Kč, přičemž nebylo zjištěno a žalovaná to ani netvrdila, že by žalobkyni jakoukoli platbu uhradila. Je