217 C 120/2025-31 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 21 583,25 Kč (sestávající z jistiny ve výši 11 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 850 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení z částky 14 885 Kč od 23. 8. 2024 do 20. 11. 2024 ve výši 0,5 % denně v kapitalizované výši 6 698,25 Kč) s úrokem z prodlení z částky 14 885 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, a to vše s odůvodněním, že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla dne 23. 7. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně vyplatila žalovanému podnikatelský úvěr ve výši 11 000 Kč, jež se žalovaný zavázal splatit do 30 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 850 Kč, dále se zavázal zaplatit poplatek za službu SMS servis ve výši 35 Kč. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal zaplatit smluvní úrok z prodlení, jak shora uvedeno. Žalovaný úvěr čerpal, avšak nesplatil.2. Dne 28. 11. 2025 bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti účastníků, kteří, ač řádně předvoláni, se bez omluvy nedostavili.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.4. Soud v řízení provedl následující důkazy.: Ze smlouvy o úvěru ve spojení se všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně a ceníkem, které jsou součástí smlouvy, z kopie občanského průkazu žalovaného, výpisu z jeho běžného účtu a potvrzení o provedené platbě bylo shledáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla prostřednictvím elektronických komunikací uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně dne 23. 7. 2024 na běžný účet žalovaného poukázala částku 11 000 Kč jako účelový úvěr pro podnikatelské účely žalovaného. Žalovaný se zavázal smlouvou splatit úvěr do 30 dnů spolu s poplatkem ve výši 35 % z jistiny, tj. 3 850 Kč, dále si sjednal službu expresního vyplacení za poplatek 199 Kč a službu SMS servis za 35 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za prvních 90 dnů prodlení a od 91. dne ve výši 0,1 % denně. Ze všeobecných obchodních podmínek ve spojení s ceníkem bylo zjištěno, že pro případ prodlení se zaplacením byla také smluvena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Vyplacení úvěru ve výši 11 000 Kč bylo prokázáno z potvrzení o platbě ve spojitosti s výpisem z účtu žalovaného. Výpisem z živnostenského rejstříku bylo prokázáno, že žalovaný je podnikající osobou. Konečně předžalobní upomínka ve spojení se záznamem pošty o doručování zásilky prokazují, že žalovaný byl o zaplacení dluhu upomenut ještě před podáním žaloby.5. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode den, kdy byl o vrácení požádán.8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ( dále jen „zákon“) věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle § 122 odst. 2 zákona uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle § 122 odst. 3 zákona souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Podle § 122 odst. 5 tohoto zákona se odstavce 1,2 a 4 použijí obdobně i na úvěr, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu.10. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Po zhodnocení shora uvedených zjištění z listin soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byla podle § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 11 000 Kč, který spolu se smluveným úrokem – poplatkem za úvěr ve výši 3 850 Kč ve lhůtě splatnosti do 30 dnů nezaplatil. Soud proto shledal žalobu co do jistiny ve výši 11 000 Kč a co do úroku do doby sjednané splatnosti ve výši 3 850 Kč po právu a podle § 2395 občanského zákoníku uložil žalovanému povinnost tyto částky žalobkyni zaplatit. Dále soud podle § 1721 a § 1723 odst. 1 ve spojení se smlouvou o úvěru uložil žalovanému zaplatit žalobkyni smluvený poplatek za SMS servis ve výši 35 Kč.12. Jako rozporný s dobrými mravy, a tedy neplatně sjednaný dle § 588 občanského zákoníku, byl zamítnut zažalovaný smluvní úrok z prodlení, který svou výší více jak desetinásobně překračuje zákonný úrok z prodlení a je zjevně lichevního charakteru. Navíc žalobkyně vedle něho žalobou nárokuje zákonný úrok z prodlení.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 815 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného a doměřeného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 583,25 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.14. Soudní poplatek byl doměřen, protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. a) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.