218 C 105/2025-66 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení úvěru ve výši 27 937,82 Kč, poplatků spojených s úvěrem v celkové výši 799,93 Kč, smluvní pokuty ve výši 112,70 Kč a smluvního úroku ve výši 35 458,40 Kč s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky.2. Soud ve věci nařídil jednání na den 23. 10. 2025. Žalobkyně se k jednání nedostavila, předem svou neúčast omluvila, na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaný se k jednání též nedostavil, k věci se nevyjádřil. Soud za tohoto stavu jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností postupného i opakovaného čerpání až do výše úvěrového rámce 69 200 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet způsobem stanoveným ve smlouvě, spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, dále se smluvním úrokem ve výši 1,066 % denně a s poplatky za službu „Presto“ (za expresní vyplacení každé tranše) ve výši 165 Kč a „Klidné spaní“ (za možnost odkladu splátek) ve výši 3,66 Kč denně, dále poplatek za službu SMS servis ve výši 0,96 Kč denně. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách www.flexifin.cz. V rámci toho vyplnil své identifikační údaje. Žalovaný postupně vyčerpal celkovou částku 68 125 Kč (dne 29. 2. 2024 částku 5 225 Kč, dne 26. 2. 2024 částku 5 500 Kč, dne 5. 4. 2024 částku 9 600 Kč, dne 9. 4. 2024 částku 19 800 Kč a dne 14. 4. 2024 částku 28 000 Kč). Výplata finančních prostředků na bankovní účet žalovaného byla prokázána zprávou , právnická osoba, . Žalovaný podle tvrzení žalobkyně uhradil před podáním žaloby celkovou částku 53 198,01 Kč. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyni zaplatil více, než uvedla žalobkyně. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že nejprve zjistila u žalovaného informace týkající se celkového počtu členů domácnosti žalovaného žijících se žalovaným ve společné domácnosti, dále počet členů společné domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje žalovaného, jeho čisté příjmy. Dále žalobkyně ověřovala, zda žalovaný nemá záznamy v registrech: Centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík, Registr neplatných dokladů MVČR, Registr TelcoScore, , právnická osoba, ., Registr hledaných osob PČR, Registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík – kontrola platnosti adresy a Registr „sankční seznamy“. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že počet členů ve společně hospodařící domácnosti jsou 3, z toho 2 mající příjem. Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila 2 000 Kč, na bydlení 2 500 Kč, další nezbytné výdaje 1 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 1 000 Kč. Žalovaný uváděl čistý měsíční příjem ve výši 32 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 30 594 Kč, disponibilní příjem 22 300 Kč. K ověření poměrů žalovaného žalobkyně předložila výpisy z běžného účtu žalovaného za období od 20. 2. 2023 do 26. 2. 2024. Z tohoto výpisu bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil 0 Kč, konečný zůstatek činil 4 242,49 Kč. Žalovaný v posledních třech měsících před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy pobíral mzdu ve výši kolem 31 000 Kč měsíčně, současně však v únoru 2024 čerpal půjčky od jiných poskytovatelů úvěrů v celkové výši 48 000 Kč, dále za únor 2024 vynaložil nejméně 30 000 Kč na internetové sázky.4. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.5. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.6. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se dotazovala na osobní poměry, příjmy a výdaje žalovaného. K ověření příjmů a výdajů byl předložen výpis z běžného účtu žalovaného za 12 měsíců předcházejících poskytnutí předmětného úvěru. Žalovaný měl příjem ze mzdy ve výši kolem 30 000 Kč, současně však těsně před uzavřením předmětné smlouvy čerpal jiné úvěry, které nebyly zohledněny v posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně se spokojila s tvrzením žalovaného, že splácí půjčky pouze ve výši 2 000 Kč měsíčně, o příjmech dalších členů domácnosti a reálných výdajích na bydlení a živobytí nebyla učiněna žádná konkrétní zjištění. Dále nebylo zohledněno rizikové chování žalovaného, který jen za únor 2024 vynaložil na internetové sázky částku odpovídající jeho měsíčnímu příjmu ze zaměstnání. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně zkoumala poměry žalovaného pouze formálně, jeho výdaje nebyly ověřovány, a s ohledem na další čerpané úvěry již neměl být další úvěr poskytnut. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný od žalobkyně převzal částku ve výši 68 125 Kč, dle tvrzení žalobkyně uhradil částku 53 198,01 Kč. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dlužil žalobkyni na jistině částku 14 926,99 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť ve věci úspěšnější žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.8. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrací přeplatek soudního poplatku vztahující se k uplatněnému smluvnímu úroku, který je příslušenstvím pohledávky a netvoří tedy základ soudního poplatku (§ 6 odst. 1 a § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).